Pokračování textu ze strany 65
… na víru křesťanskou. Král naslouchal pozorně, ale když mu svatý Patrik povídal o Trojici, mrzel se. »Počkej,« řekl král. »Jak mohou býti tři Bohové v jednom a jenom jediný Bůh tam, kde jsou tři? To jest nemožno.« Svatý Patrik se sklonil a utrhnuv lístek bílého jetele, řekl: »Viz tuto bylinku, jež roste ve tvé vlastní zemi. Jsou tři části, ale jen jeden list.« Král byl tímto důkazem tak překvapen, že se stal křesťanem, a od té doby bílý jetel jest znakem Irska.
Nyní, abych doplnil svoje vypravování o jetelích, musím vám pověděti ještě o třech. Nejdříve o jetelu kočičím, kterému také říkají rolní. Najdete jej všude na úhorech i písčinách. Vypravuje se o něm, že jsou to vlastně zakleté nezdárné kočičky, které toulají se pasekami a poli, slídíce po ptáčcích. Matka Starost se na ně jednou velmi rozzlobila a ani jedné nedovolila aby se vrátila domů ke koťátkům. Všecky ztuhly a byly z nich »kočičky« na malém jetelíčku v poli — dobře vám známé válcovité, růžově šedé strboulky.
<img src="https://disklessui.kapica.cz/wiki/images/d/d7/dot.png" width="100%" height="1px" resource="./File:dot.png" style="display: block; margin: 15px auto 15px auto;" alt="" title=""> Na suchých lesních lukách najdete jetel zlatý, to je krásný jetelíček, ale také droboučký.
A ještě o jednom vám povím: o jetelu nachovém. Takové krvavě nachové, temné strboulky má, až se tomu divíte, kde se vzala u nás tato květina. Také skutečně není to domorodec, seje se, ale mnohdy zdomácněl. Na něm neudělal skřítek znamení, ačkoli krávy si na něm také pochutnávají, buď že tam v jižní Evropě, odkudž pochází, skřítkové poctivě hlídali a nevymýšleli úskoků, jak se dostat na hry, nebo že krávy jsou tam chytřejší a znamení nepotřebují. Také může býti, že skřítkové se v jetelech tak nevyznali, jako nyní vy, neboť i ty druhé, malé, nepoznamenali.
