Pokračování textu ze strany 40
… zvonů, jako chor kathedrály, v níž drozd je knězem-kazatelem a víly mu odpovídají.
Zajisté růže byl keř Zahrady Edenu. Rostla tam tak vysoko a tolik těšila lidi, že Čertík, kterému také říkají Rarášek, chtěl ji zničiti. Usmyslil si, že každý plátek utrhá a každý rozdupe, aby nic nezbylo z toho červánkového květu. Ale růže to viděla, když šel ve dne kolem ní a hořel zlostí. A když noc přišla a Čertík se připlížil, těsně po zemi, aby zachytil se jejího kmene, po němž chtěl lézti k sehnutým větvím, růžovými květy i do noci svítícími, růže byla připravena. »Ouvej, ouvej!« zavýskl Čertík. Růže byla poseta ostny po celém těle a Čertík se měl natolik rád, že se mu už dál po ní lézti nechtělo. »Ale já na tebe přece vyzraji!« myslil si. I vyšplhal se na sousední strom, neboť růže vždy rády hledají ochranu stromů, a natahoval se, aby dosáhl růžových plátků. Ale kvítky byly daleko a tak podařilo se mu vždy jen vytáhnouti a natrhnouti plátek, který však úzounkým cípkem zůstal vězeti ještě v lůžku květu. Nicméně brzy pak opadl a od té doby pláty růží tak brzo opadávají a to ubírá ceny jejich nedostižné jinak kráse.
<img src="https://disklessui.kapica.cz/wiki/images/d/d7/dot.png" width="100%" height="1px" resource="./File:dot.png" style="display: block; margin: 15px auto 15px auto;" alt="" title=""> Čertíka už to zlobilo, že se mu nedaří jeho zlý čin a omrzelo ho to. Ale než odešel, naplil na růži. Sliny jeho zachytily se na větvičkách. Růži, jež byla vtělená dobrota a krása, ani ty jedovaté sliny nemohly však uškoditi. Nedopustila jim, aby vnikly do jejího těla. Vyvrhla šťávy ze sebe, jež je obalily. A tak vznikla »mechová růže«, kterou dobře znáš, neboť ještě dnes se objevuje na růžích. A že je to opravdu dílo ďáblovo, o tom se přesvědčíš, podíváš-li se dovnitř. Tam uloženo je vajíčko anebo larva žlabatky, která tyje ze šťáv této vznešené rajské bytosti.
Ostny růži zůstaly. »Není růže bez trní,« stalo se dnes ..text pokračuje
