Jak dostal Drozd kropenaté hrdélko
Rodnou matkou bystřina mu,
křoviny jsou posestrice.
Když on zpívá, všechno mlčí,
všemu v prsou dech se tají.
Pod hrdélkem bělounký je,
na hřbetě má hnědý pláštík;
nehonosný, nenápadný,
ale zato, když svou spustí!
Žárliv je naň soused-břídil,
žárliv tak, až blátem stříká.
Po hrdle i na prsíčkách
zasáhnul ho kalnou sprškou.
Omývá ho matka-bystřeň;
čilý je zas — ale běda! —
nepustily všude skvrnky:
Kropenáčem zůstal na vždy!
Inu, buďsi! Pouze v šatech,
u hlupáků celá duše!
živ je dál a vesel střásá
perly písní: básník háje.
Čert a růže
Jakým nádherným zjevem jest růže v máji! Rozkvetlá, jako by zpívala píseň! Zpívá ji, hlasitěji a zřetelněji než jiné jarní květy. Neboť to není jeden ton, ale celý chor. A víte dobře, že zpívá: »Léto, vrchol žití, blíží se!«
Myslím, kdyby někdo měl báječné uši krále Šalamouna, slyšel by hudbu růží jako zvučení celého sboru kostelních ..text pokračuje
