Kalendář Lesní Moudrosti.
Kalendář lesní moudrosti zakládá se na indiánském způsobu znamenání měsíců. Naši vlastní předkové, staří Slované, žili, tak jako Indiáni, blízko přírodě, a máme proto ještě z oněch dob krásná jména, jako květen, březen, červen atd., jakými se nemohou pochlubiti žádní jiní národové v Evropě. Ale Indiáni si také svým obrázkovým písmem měsíce značili, a tak, užíváme-li jejich symbolů i jejich pojmenování, uvědomujeme si svůj vztah a svou závislost na přírodě, což, bohužel, i při těch hezkých názvech našich, už nebývá.
Stoupání na horu.
Daleko v našem jihozápadním kraji jest indiánská vesnice a vysoko z pouště za ní ční velká hora. Bylo považováno za velký skutek slézti horu, takže všichni hoši ve vesnici byli žádostivi tak učiniti. Jednoho dne náčelník řekl: »Nuže, hoši, můžete všichni jíti dnes se pokusiti slézti horu. Vyjděte ihned po snídani a jděte každý tak daleko, jak budete moci. Pak, až budete unaveni, vraťte se, ale každý mi přineste větvičku s místa, odkud se vrátíte.«
Odešli, plni naděje, každý se domnívaje, že jistě dojde vrcholu.
Ale brzy tlustý, zavalitý hoch pomalu se vracel a v ruce nesl náčelníkovi větvičku kaktusu.
Náčelník se usmál a řekl: »Chlapče, ty jsi se nedostal ani k úpatí hory; přešel jsi jenom poušť.«
Později druhý hoch se vrátil. Nesl větvičku šalvějového keře.
