Tato stránka byla ověřena
Pokračování textu ze strany 62
… potěšili, když odcházel, přinucen smrtí opustiti všecky, kdož mu byli drazí.[1]
Tuto píseň zpívali vždycky sborem. Rytmus si udávali, tlukouce společně na dva vrbové proutky.
K této písni není slov, pouze hlásek. A těmi lze velmi výstižně vyjádřiti vzdechy a pohnuti.
<img src="https://www.thewoodcraft.org/wiki/crop.php?f=fletcher_1925.djvu&page=63&width=599&cx=-130&cy=-260&cw=460&ch=380" width="40%" resource="./File:fletcher 1925.djvu" style="display: block; margin: 15px auto 15px auto;" alt="" title="">
- ↑ U Omahů panoval obyčej ustávati v určitém stadiu pohřebních obřadů v pláči, aby odcházejícího přítele nebolely bolestné nářky, když opouštěl svůj domov — obyčej založený na stejné víře jako tato pohřební píseň.
