Pokračování textu ze strany 37
… si namalovali tváře a vlasy. Širá prérie byla jejich oblékárnou a oči přátel zrcadlem. Mladí muži se vzájemně malovali a dívky si stydlavě navlékaly své nejkrásnější šaty. Každý měl na pilno, od nejstarších až po děcka, jež matky pochytaly a myly a malovaly u bystřiny. Konečně přeměna z obyčejných, šedých barev každodenního života v pestré barvy významného dne byla dokonána. Pak teprve vyslali posly s malými svazky tabáku přivázanými k rybímu měchýři (místo dnešních navštívenek), aby oznámili příchod blížícího se průvodu.
Náhle kdosi namítl: »Což jest-li Siouxové neuvěří, že přicházíme v míru, zajmou naše posly a udeří na nás, až se přiblížíme se ženami a dětmi?«
Na takovéto přijetí dříve nepomyslili; i ztichli všichni, zastavivše se ve chmurném přemítání. Konečně náčelník vstal a pravil: »Uzavřeli jsme. mír a přišli jsme v důvěře a proto půjdeme dále, a nechť Wa-kon-da rozhodne náš osud.«
I začal zvláštní píseň a vykročil vpřed; muži a ženy, jdouce za ním, připojili se k jeho zpěvu a zpívali až došli k osadě Siouxů.
Ve slovech této písně náčelník představuje přicházející Omahy, pravě: »Blížíme se. Přicházíme k vám. Hleďte, mladí muži, válečníci ..text pokračuje
