Půl století uplynulo 23. října od smrti Ernesta Thompsona Setona Černého vlka: spisovatele, malíře, zálesáka a otce hnutí lesní moudrosti. V Čechách, na Moravě a na Slovensku je dobře znám, oblíben a vážen více než kdekoli jinde na světě nejen woodcraftery a skauty, ale i trampy, táborníky a milovníky přírody. Již mnoho bylo o něm napsáno a přesto tolik toho ještě neznáme. V následujícím článku se blíže věnujeme poslednímu období jeho života.
<img src="https://www.thewoodcraft.org/wiki/crop.php?f=Posledni_stopy_Cerneho_vlka_WN_5-6_1996.pdf&page=4&width=1200&cx=-50&cy=-515&cw=510&ch=670" width="80%" resource="./File:Posledni_stopy_Cerneho_vlka_WN_5-6_1996.pdf" style="display: block; margin: 15px auto 15px auto;" alt="E. T. Seton, jaro 1946" title="E. T. Seton, jaro 1946">
Nové knihy a obrana indiánů
Starosti se stěhováním a budováním nového domova a školy znamenaly přirozeně ochabnutí Setonovy publikační činnosti. Nepočítáme-li množství článků roztroušených po různých časopisech, vychází po Životech lovné zvěře ještě ve třech dílech poslední vydání Svitku březové kůry (1930-32) a pak až u nás dobře známé Poselství rudého muže (1936), Život stříbrného lišáka (1937 – českému čtenáři, vybavujícímu si malebné scénérie arktické přírody, ani nedojde, že jde o alegorii života americké společnosti zasažené světovou krizí), Hlavně o vlcích (1937) a Povídky z cest a od táborových ohňů (1940).
Velký úspěch knihy Poselství rudého muže (i když ani ona neušla tvrdé kritice ze strany znalců indiánů, že nerealisticky zveličuje kladné stránky indiánské povahy a historie) korunoval Setonovy snahy o rehabilitaci indiánů. A to rehabilitaci nejen morální, ale i praktickou: Seton se ve 30. letech zúčastnil velmi aktivně a důrazně kampaně na ochranu práv indiánů, která vyústila v přijetí nových, pro indiány významných zákonů (indian Reorganization Act, 1934). Velkou zásluhu na tom měl především nový vládní komisař pro indiánské záležitosti John Collier, starý Setonův přítel a obdivovatel woodcraftu. Touto činnostísi Seton vydobyl hluboký respekt mnoha indiánských kmenů, nejen z oblasti Jihozápadu.
A ještě jednu knihu začal tehdy (1937) Seton psát svůj životopis, k čemuž byl vydavateli již dlouho vyzýván. Bezprostřední popud k tomu byl však poněkud neobvyklý. William D.Murray začal tehdy pracovat na oficiální historii Boy Scouts of America. Seton, který stál u zrodu skautského hnuti v Americe, mu nabídl autentické informace, včetně např. své korespondence s Baden-Powellem. Murray však odmítl, protože nechtěl zpochybňovat vžitou, byť poněkud falešnou roli Baden-Powella. V tutéž dobu začali navíc pracovat na svých verzích počátků amerického skautingu další dva muži: W. M. Butler a Dan Beard. Protože Seton cítil, že ani jeden ze tří jmenovaných není schopen (ochoten) vyjádřit události pravdivě, rozhodl se napsat vlastní vzpomínky. Uzavřel kontrakt s nakladatelem a výsledkem byla kniha Trail of an Artist-Naturalist (1940; česky vyšla neúplně v r. 1977 pod názvem Cesta životem a přírodou), která detailně popisuje prvních 40 let Setonova života a končí založením Woodcrafterských indiánů (1902). Setonova „pravdivá“ verze vzniku skautingu nakonec v knize vůbec nebyla. Proč? Protože těsně před vydáním knihy zemřel R. Baden-Powell a protože „o mrtvých by se mělo mluvit jen dobře“, Seton na žádost manželky Julie a dalších lidí s těžkým srdcem tuto kapitolu vypustil.
V roce 1937 došlo v Seton Village k požáru, při kterém do základů vyhořela budova, ve které sídlilo ústředí Americké Ligy lesni moudrosti. Přitom shořela téměř veškerá dokumentace a ligový archiv.
Rodina se rozrůstá
Uprostřed chaotického života letních škol, dlouhých přednáškových turné, zahraničních cest, psaní memoárů a zimních prázdnin v Kalifornii adoptovali Setonovi dítě. Už od příchodu na Jihozápad v roce 1930 se Julie snažila adoptovat dítě, ale několik pokusů skončilo vždy nezdarem (v roce 1935 byla už dohodnuta adopce dvou mexických dětí, ale nakonec vše překazil jejich rodinný kněz, kterému Setonovi nepřislíbili, že budou děti vychovávat v katolické víře…).[1] Až v únoru 1938 se Julie dozvěděla o svobodné těhotné ženě, která zamýšlela dát dítě k adopci. Výměnou za dobré bydlení do porodu a zaplacení všech lékařských poplatků žena souhlasila, aby Setonovi adoptovali její dítě. Holčička se narodila 6. června a Seton jí dal jméno Beulah. (Protože Beulah toto jméno neměla ráda, později si ho změnila na Deanna a pak ještě kratčeji na Dee.) Dee byla pokřtěna v Seton Village v kivě indiánským medicinmanem z puebla San Ildefonso a dostala navíc hned dvě různá indiánská jména najednou (jedno z nich, dodnes užívané, Payo Pai znamená Letní květina). Ani tato přemíra jmen však nemohla zajistit Dee to hlavní: vlastní identitu.
Rodiče po narození dítěte nehodlali měnit obvyklý režim a tak se muselo přizpůsobit dítě. Ve čtyřech měsících věku, ve zvláštním koši na zadním sedadle auta pod dohledem chůvy, vyráží s rodiči na první dlouhé přednáškové turné. Od dvou let pak v indiánských minišatech zpívala a tancovala jako součást programu rodičů.
Přestože se E. T. Seton nehlásili k žádnému oficiálnímu náboženství, získal si mezi obyvateli Seton Village a okolí takový respekt, že za ním někteří chodili a žádali ho, aby je oddal (za tím účelem byla vybudována malá svatyně) nebo provedl pohřební obřad jejich příbuzných. Seton se také, ač vzdálen, nepřestal nikdy zajímat o svou dceru Ann a vnoučata, stejně jako o své početné synovce a neteře, které podle možnosti i podporoval. Byl s nimi v čilé korespondenci a těšil se z jejich úspěchů.
Válečný zásah
Slibný rozvoj Setonova institutu byl přerván vstupem USA do 2. světové války. Přestože jednaosmdesátiletý Seton nebyl již 100% zdráv, ..text pokračuje
- ↑ Seton byl metodista a Julia nepraktikující židovka.
