Stěhování na Západ
V roce 1929 konečně objevili vytoužené místo. Nalézalo se asi 10 km jižně od Santa Fe, tam kde Sangre de Cristo Mountains (Hory krve Kristovy) na jihu posledními kopci sestupují do náhorní plošiny. Kamenitá země pokrytá červeným prachem, řídce porostlá jalovci, borovicemi a sporými trsy trávy; království divokých králíků, hadů, kojotů a také třeba kolibříků. Pozemek o 2300 akrech (asi 10 km²) byl součástí bývalého panství, které guvernér S. de Vargas obdržel v roce 1692 od španělského krále. Dodnes se toto území oficiálně jmenuje „Sebastian de Vargas Grant“. Pouhé 2 km západně odtud vedla slavná stezka vystěhovalců „Santa Fe Trail“.
Aby mohl Seton koupit tento pozemek (stalo se v únoru 1930), byl nucen prodat svou usedlost De Winton v Greenwichi – s výjimkou domu, kde žila manželka Grace.[1] V roce 1930 se Seton a Julie definitivně stěhují na Jihozápad. Jako „generální údržbář“ je doprovází Juliin manžel Ted Buttree.
Univerzita indiánské moudrosti
Setonovým záměrem bylo postavit na novém místě nejen obytný dům pro zbytek svého života, ale především vybudovat centrum pro výuku indiánské a lesní moudrosti: výukové, ubytovací a sněmovní prostory, vesnici pro zaměstnance a lektory, sérii tábořišť apod., dokonce i dětskou nemocnici a malou zoologickou zahradu. Přestože ne vše se podařilo uskutečnit, hlavní cíl byl brzy splněn. Během léta 1930 je postaven malý vepřovicový domek pro Setona a dalších 6 pro zaměstnance – vzniká zárodek „Seton Village“ = „Setonovy vesnice“.
(Pro zajímavost: prvním Čechem, nebo chcete-li Moravanem, v Seton Village byi brněnský ethnograf, profesor F. Pospíšil, který Setona navštívil v rámci svého amerického turné dne 12.února 1931.) Stranou je postupně vybudována „indiánská vesnice“ – kolem náměstíčka chatky, stany a týpí, dále jídelny, kuchyně, jeviště, potní chýše atd. Pro sněmování je postaven navajský hogan a pro obřadní účely kiva (ne však podzemní) ta pod dohledem Setonova přítele Juana Gonzalese, medicinmana z puebla San Ildefonso.
Tak vznikla College of Indian Wisdom (Univerzita indiánské moudrosti), později přejmenovaná na Seton Institute of Indian Lore, oficiálně otevřená s prvním šestitýdenním kursem v létě 1932. Děkanem a správcem se stala Julie Buttree, mezi přednášejícími byli mimo Setona a Julii přední odborníci přes indiánské umění a samozřejmě také indiáni samotní, kteří vyučovali různým řemeslům. Kursy, které se konaly pouze v červenci a srpnu (později přibyl ještě měsíční tábor pro děti), byly zaměřeny na výuku vůdcovských znalostí, včetně indiánské filozofie a woodcraftu, táboření a sportovní aktivity (vč. tanců a jezdectvo, studium přírody, umění a řemesla: tkaní pokrývek, košíkářství, keramika, práce z korálků, kovu a kůže, výroba oděvů…
Všichni studenti měli přístup do Setonovy obrovské knihovny a indiánských a zoologických sbírek. Na konci každého kursu byly zkoušky a úspěšní studenti obdrželi na závěrečném obřadu v kivě diplom. Potom každý z nich vzal kámen, šel na nedaleký Vrch vzpomínek a zasadil zde svůj „duchovní kámen“.
<img src="https://www.thewoodcraft.org/wiki/crop.php?f=Posledni_stopy_Cerneho_vlka_WN_5-6_1996.pdf&page=2&width=1200&cx=-65&cy=-1150&cw=520&ch=340" width="80%" resource="./File:Posledni_stopy_Cerneho_vlka_WN_5-6_1996.pdf" style="display: block; margin: 15px auto 15px auto;" alt="Kiva, 1996" title="Kiva, 1996">
Institut se po celá 30.léta, až do roku 1941, kdy se zde konal posledni kurs a tábor, rozvíjel a nabýval na vážnosti a podpoře. Počet studentů rok od roku stoupal, takže nebylo ani možné uspokojit všechny zájemce. Před začátkem války zde studovalo na 200 studentů a škola měla padesát lektorů. Nutno však říci, že vzhledem k ceně kursů a určitě i vzdálenosti od hlavních oblastí woodcrafterskěho hnutí zde woodcrafteři tvořili menšinu a živým a účinným centrem amerického woodcraftu se Seton Village nestala. Přesto zde až do smrti E. T. Setona sídlilo ústředí Americké LLM, do roku 1934 byl vydáván ligový časopis Totem Board (vydávání bylo zastaveno z finančních důvodů).
Většinu účastníků kursů tvořili bohatší zájemci o indiánské umění, včetně pracovniků různých státních institucí, a co je zajímavé, někdy i děti indiánských rodičů, kteří chtěli své potomky navrátit zpět ke svým kořenům.
Setonův hrad
V roce 1933 dokončil Seton konečně plány na definitivní vlastní dům, ojedinělou stavbu v typickém jihozápadním = španělsko—pueblanském stylu z vepřovic a dřeva. Dům byl vybudován ve svahu a pro neobyčejnou členitost a rozlehlost byl nazván „Seton Castle“ (Setonův hrad). Když bylo v roce 1934 dokončeno jádro domu, měl pět hlavnich místností. Postupnými přístavbami vzrostl do r. 1945 počet místnosti na 30, dnes jich má asi 40 ve čtyřech podlažích. Seton vytvořil nejen plány domu, ale sám byl autorem i různých originálních dřevěných doplňků.
<img src="https://www.thewoodcraft.org/wiki/crop.php?f=Posledni_stopy_Cerneho_vlka_WN_5-6_1996.pdf&page=2&width=1200&cx=-630&cy=-520&cw=545&ch=350" width="80%" resource="./File:Posledni_stopy_Cerneho_vlka_WN_5-6_1996.pdf" style="display: block; margin: 15px auto 15px auto;" alt="Seton Castle, stav 1996" title="Seton Castle, stav 1996">
Rušný život
Hned počátkem 30.let podal Seton žádost o rozvod.[2] Ještě předtím však, na radu právníka, dovedl do konce v minulosti několikrát započatý, ale z různých důvodů vždy přerušený proces „naturalizace“ čili získání amerického občanství (stalo se 6.11.1931). Zdá se neuvěřitelné, že Seton — do té doby kanadský občan – získává americké občanství až 48 let poté, co se v USA natrvalo usadil. Julie Buttree se rozvádí v září 1934; její manžel Ted je na ní ale tak citově vázán, že ač se později opět oženil, zůstal až do smrti v Seton Village, aby mohl být Julii nablízku. Setonovo manželství s Grace je konečně rozvedeno 22.1.1935 a den nato je Seton s Julií oddán malým soukromým obřadem v texaském El Pasu. Novomanželé (Setonovi je 75, nevěstě 46 let) se hned vydávají na třítýdenní turné do Kalifornie, aby zde pomohli propagovat woodcraft. Přes nový domov v „zaslíbené zemi“ byl však Seton stále oddán převážně kočovnému životu. V létě sice vedli s Julii kursy College of Indian Wisdom, po většinu roku však cestovali a přednášeli, což byl hlavni zdroj jejich příjmů (zároveň tím dělali propagaci svým knihám).[3] Zvláště zimy trávili ve slunné Kalifornii, v roce 1935-6 a 1936—7 pak na evropském turné.
Na pozvádní českých woodcratterů a pražské Ymky přijíždějí manželé Setonovi v prosinci také do Prahy, aby osobně poznali zemi, v níž se Setonovo dílo těšilo v Evropě největšího ohlasu. Šest Setonových pražských vánočních dnů (20.-28.12.1936) je detailně zachyceno v knize Seton v Praze (F.Kožíšek, 1993), proto se jim zde nebudeme více věnovat. Slíbená druhá návštěva v Československu se již nikdy nekonala, ale Seton zůstává v letech 1937 až 1940 s českými woodcraftery (M.Vavrda, M.Seifert) alespoň v písemném kontaktu.
- ↑ Little Pequo (Poznamenal Keny)
- ↑ Přesněji řečeno, chtěl ji podat, ale s ohledem na probíhající ekonomickou krizi a rozpad manželství jejich dcery Anya Seton se dohodnuli s Grace, že se rozvedou, až krize pomine. (Poznamenal Keny)
- ↑ I to bylo důsledkem ekonomické krize. Z důvodu nedostatku financí na konci roku 1934 přestali vydávat Totem-Board. (Poznamenal Keny)
