1951 Hnutí v době ilegality/en
Kmen Černého Havrana ("Black Raven Tribe")
Picture from p. 154 1. The tribe's emblem on material ~z~ AW
Picture from p. 154 2. Abseiling at Grúnik, 1953. ~z~ JK
Picture from p. 154 3. Campsite preparation at the river Hřmící řeka, 1953. ~z~ JK
Picture from p. 154 4. A winter expedition to Slunečné paloučky, 1953. ~z~ JK
}
Picture from p. 154 5. On the peak of Grúnik, 1953. ~z~ AW
Picture from p. 154 6. A trip to Zbraslav, 1952. ~z~ AW
While the majority of woodcrafter tribes would gradually abolish their operation after the end of LČSW, the Prague-based tribe Černí Havrani remained active for several more years. There were two reasons for this: the boys' relative low average age and the enthusiastic young Chief Jan Kamenický – Had (Snake). Unfortunately, chronicle records were not made much in the 1950s anymore, and we are left with drawing on the memories of contemporary witnesses. Nevertheless, let me refer to Černí Havrani's chronicle from the years 1946–50 and list some names and nicknames of members of the tribe: Vladimír Kroupa - Kulich, Josef Máša - Sob, the Válek brothers, František Karfík - Ježek, Jiří Čech - Pískle, Jiří Vavák, Láďa Kovář, Karel Antropius, Jan Vavák, Vladimír Perout - Žluťásek, Petr Korba - Ťuhýk, Jiří Hrůza, Václav Říha, Jan Kozák - Šíp, Bohouš Urbánek - Bobi, Vojtěch Cepl - Delfín, Procházka - Vlček, Durda - Datel, Sochovský - Sysel, Prášek, Žluva, Erlík, Zajíček, Lasička, Kofroň, Žoužle, Pajda, Zrzek, Lišák, Bobr…
Kmen Vycházejícího slunce Děčín ("Tribe of Rising Sun, Děčín")
Picture from p. 155 1. The emblem of the tribe Vycházející slunce ~z~ AW
Picture from p. 155 2. A LČSW badge, 1945. ~z~ AW
Picture from p. 155 3.–4. Pages from the tribe's chronicle, 1951. ~z~ MK
Picture from p. 155 5. High school students' party, Děčín. From the left: Milan Kaluš, Mirek Čech, Vladimír Bartoň, Bedřich Moldan, Ivan Studničný. 1953. ~z~ AW
Picture from p. 155 6. Bedřich Moldan and Jan Kozák – Šíp at Dívčí skok in Divoká Šárka, 1953. ~z~ JK {{{3}}}
Picture from p. 155 7. Bedřich Moldan playing "Bolero" by Ravel on the flute, 1957. ~z~ VK
At the end of 1950, the last LČSW tribe was created in Děčín under the name Kmen Vycházejícího slunce. It was based on a youth camping troop founded after the war by the Grešík brother within the organization Sokol. Its Chief was Zdeněk Fišera – Klen (Sycamore), an employee of Municipal Forests Administration in the Děčín region. Klen gathered Bedřich Moldan – Beďár, Ivan Studničný – Bivoj, Milan Kaluš, Sváťa Novák – Bojek, Ivan Holub and Ivan Bílek. The Děčín-based tribe traditionally camped at the river Hřmící řeka. In the fall 1951, Klen migrated to Canada via Austria, and passed his leadership of the tribe onto Bedřich Moldan. Kmen Vycházejícího slunce was active until September 1953 when its members went to Prague to study. Its successor was the university tribe Kmen Větru ("Tribe of Wind").
Kmen Větru and Kruh ("Tribe of Wind" and "The Circle")
Picture from p. 156 1. At Litvorové pleso in the Tatra Mountains. From the left: Lída Kozáková, Bedřich Moldan, Atahualpa. 1960. ~z~ LL
Picture from p. 156 2. The bulletion of Kmen Větru, 1954. ~z~ LA
Picture from p. 156 3. Lída, Bedřich and Had at Martalúzka, 1956. ~z~ LL
Picture from p. 156 4. The members of Kruh at Bobin's hut. 1961. ~z~ LL
Picture from p. 156 5. Jan Pfeiffer – Racek's troop camping, Řevnice 1959. ~z~ LL
In the fall 1953, Jan Kamenický – Had left for military service; the tribe Černí Havrani was merged with the university students from Děčín to establish a new tribe, Kmen Větru ("Tribe of Wind"), under Bedřich Moldan's leadership in Prague. The tribe members cooperated with the tribe Sisseton as well as with members of the rover tribe Kruh. The leader of the latter – Pavel Křivský (a participant of Chautauqua 1947) – was arrested. Lída Kozáková, one of the attendees of the common events, later recounted that at that time, "The Circle" group consisted mainly of: Honza Pfeiffer – Racek, Janka Pfeifferová, Míla Moravec – Očko, Jindřiška Moravcová – Ina, Josef Skalický – Čán, Milada Skalická – Ilka, Vratislav Řehák – Áček, Irena Řeháková, Vašek Břicháček – Gigant, Láďa Pešl – Balú, Majka Pešlová, Vláďa Kopřiva – Vlk, Pavel Blažka, Ruda Seidl – Punťa, Danka Seidlová and Miloš Zapletal. The tribe ended its operation most probably in the fall of 1956.
Illegal woodcrafters
Picture from p. 157 1. The Ojibways on a trip, 1955. ~z~ RP
Picture from p. 157 2. Archery, Norek Samotář is kneeling, Blansko 1962. ~z~ BH
Picture from p. 157 3. Sisseton's camp, Hehun at Stvořidla, 1958. ~z~ AW
Picture from p. 157 4. Family camping. In the middle: Bobr and Čejka, 1958. ~z~ BH
Picture from p. 157 5. An archery troop from Brno, led by Bobr and Čejka, Blansko 1964. ~z~ BH
Of course, most members from the disbanded LČSW continued to be active and remained loyal to the idea "Woodcraft is Lifecraft". The Ojibways, Kmen Ohně ("Tribe of Fire") from Brno or many members of Sisseton never completely interrupted their activities...
The river Hřmící řeka
Picture from p. 158 1. Teepee of Kmen Ohně at Hřmící řeka, 1948. ~z~ JC
Picture from p. 158 2. Sýc surpassing Belá, 1950. ~z~ AW
Picture from p. 158 3. Descending to Kamenistá dolina, 1950. ~z~ AW
Picture from p. 158 4. Vlaštovka the kayaker on the rapids, 1948. ~z~ JC
Picture from p. 158 5. Černí Havrani's totem and campsite, 1953. ~z~ JK
Picture from p. 159 6.–9. Kmen Ohně from Brno camping at the river Hřmící řeka, 1951. ~z~ BH
Picture from p. 159 10. The river Hřmící řeka in winter, 2020. ~z~ FC
In 1948, Bedřich Homola – Osamělý Bobr (Lone Beaver) departed for an exploratory trip to the surroundings of the Walden hut. The flow of the river Belá was asking for exploration. It did not take Bobr long to find the right place for LČSW's campsite. The sound of the nearby rapids inspired him to name it "Hřmící řeka" – "Rumbling River". The campsite became popular for many more decades; Jaroslav Foglar camped nearby too and renamed Belá "Zelená říčka" ("Green River"). In Kmen Ohně's chronicle we can find Bobr's record from summer 1948:
The campfire smoke scent is the same in the Rocky Mountains, on the plains of Dakota, or on the banks of Canadian lakes and in the rocks of Stvořidla on the Sázava river or under a spruce at Zelený potok. The logs crackle the same way, the fire burns in a teepee as well as in Chautauqua scouts' hearts on Hučivá Desná, just as the fire burns above the currents of Hřmící řeka...
Light mist is hanging above the river where high rapids above the camp seem far and unreal as if wrapped in a fairytale-like spiderweb. The rising sun is playing in beads of dew on the meadow and on the needles of juniper bushes, a waterfall of shiny pearls is running down with the river's cool waters in the leaves of alders, willows and tamarisks to disappear in the depths of the spruce forest as a wild, whirling current. All boys are already out, standing behind the speaker in silence. The tom-tom pulse is slowing down, the morning song "Wah taho taho" is carried away to the sun and the broad blue spaces as thanks to the Great Spirit for the beauty of life...
Vlk's tribe in Prague
Picture from p. 160 1.–5. Images of the tribe's activities in 1957 ~z~ VK
Picture from p. 161 6.–9. The tribe camping, 1957. ~z~ VK
In spring 1957, Vladimír Kopřiva – Vlk and Bedřich Moldan founded a tourist group at a school in Bílá (a high school in Prague 6), which was part of a pioneer group. Its program was based on the combination of elements of woodcraft and scouting. Soon it found dozens of young backers. Everything was, understandably, leading up to a very successful summer camp. So successful that it was even used as an example for other camps.
The popular group unfortunately could not avoid the undesirable attention of State Security (the secret police), and both leaders were subjected to interrogations that would go on for hours. Thus, the group officially ceased to operate already in the fall.
Dakota Prague
Picture from p. 162 1. A brass badge of the rover tribe Dakota ~z~ ID
Picture from p. 162 2. The Dakota members on the river Želivka. From the left: Pikta, Sokolí oko, Malý medvěd, Letící šíp and Šošon, 1960. ~z~ IM
Picture from p. 162 3. Dakota on the Sázava river, 1962. ~z~ ID
Picture from p. 162 4. Dakota camp totem by Orko, 1962. ~z~ ID
Picture from p. 162 5. Malý medvěd with a guitar, Roháče 1963. ~z~ ID
Picture from p. 163 6. Orko a Medvěd na Dakotě, 1963. ~z~ ID
Picture from p. 163 7. Indiánské hry na Brdech, 1964. ~z~ ID
Picture from p. 163 8. Dakota na Indiánských hrách, 1965. ~z~ ID
Picture from p. 163 9. Dakota na vandru, Sv. Jan pod Skalou 1964. ~z~ ID
Picture from p. 163 10. Dakota v junáckých krojích, Brdy 1968. ~z~ ID
Picture from p. 163 11. Akvarel „Apač“ z kroniky Dakoty, 1961. ~z~ AW
Ovlivněn knihami E. T. Setona i Karla Maye, zakládá 21. 3. 1959 student Ivan Makásek - Malý medvěd v Praze indiánský spolek Dakota. Dalšími členy jsou Jindřich Kejha - Sokolí oko, Jan Záruba - Letící šíp, Miroslav Janďourek - Rychlý mokasín, Eda Havel - Šošon, Zlatko Šorm - Arapaho. Činnost měla Dakota velmi pestrou, čemuž jistě napomohla skutečnost, že Sokolí oko i Malý medvěd bývali o dva roky dříve krátce členy oddílu Jaroslava Foglara. Kromě toho po vzoru Yana a Caleba si vyrobili luky a šípy, tomahawky, vrhací nože a kovbojská lasa. Nechybělo ani poznávání přírody, stopování, uzlování, čtení z map, orientace, znalost souhvězdí a mnoho dalších disciplín.
Dakota přichází také s vlastními nápady, jako pravidelné konání Indiánských her. Jednotlivci bojovali v několika soutěžích (lukostřelba, běh, vrh tomahawkem, hod nožem atd.) o celkové vítězství.
Bobří hrad
Picture from p. 164 1. Rodinný tábor u Bobřího hradu, 1971. ~z~ BH
Picture from p. 164 2. Rodiny Migisiho, Bobra a Medvěda na Malém Waldenu, 1973. ~z~ RP
Picture from p. 164 3. Petr a Pavel Homolovi u Bobřího jezera, 1964. ~z~ BH
Picture from p. 164 4. Bobr s rodinou a přáteli u Bobřího hradu, 1968. ~z~ BH
Picture from p. 164 5. Bobří hrad opět ožil, 1973. ~z~ RP
Krásný romantický srub u Sklenského rybníka po německé baronce Teuberové získal roku 1964 Bedřich Homola - Bobr ke správcovství od Podnikového ředitelství státních lesů v Brně. Bobří hrad se stal útočištěm pro mladé i starší ctitele woodcraftu či skautingu, kteří se za komunistické totality neměli možnost svobodně scházet. Konaly se zde v době normalizace pololegální woodcrafterské tábory, setkání, sněmy i Kiwendothy. Dnes jde o základnu kmene Jezerní lidé z Brna a o technické zázemí srubu se stará bratr Wakai.
Kmen Neskenon Praha
Picture from p. 165 1. Obálka časopisu Neskenon 6/1966. ~z~ AW
Picture from p. 165 2. Indiánské hry 1965. ~z~ ID
Picture from p. 165 3. Obálka ohnivecké příručky, 1967. ~z~ AA
Picture from p. 165 4. Tábor Neskenonu na Výsluní, 1967. ~z~ ID
Picture from p. 165 5. Turnaj v lakrosu na Šavanských loukách. ~z~ IM
Historie Neskenonu začala 3. září 1965 v klubovně Krasové sekce Sboru ochrany přírody v Jaromírově ulici v Nuslích. Sešla se zde hrstka hochů bývalé družiny Medvědů a někteří členové trampského kmene Dakota s Ivanem Makáskem - Malým medvědem (později Hiawathou). Zakládající oheň vzplanul o den později na campu Stará Dakota v Brdech, kde přítomní přijali Hiawathův program pro kmen Neskenon, a tím se stali jeho prvními členy. Byli to Jan Pechlák - Kazan, Miroslav Vorlický - Orlík (později Miše Mokwa, syn woodcraftera Jindřicha Orlického), Michal Peprník - Wahb, Roman Janyš - Dick, Jaroslav Bursík - Atpui, Petr Jilich - Čáp, Milan Hofmann - Kaktus (později Bowery), Hynek Spurný, Jiří Čujan - Ludva, František Průša - Lišák, Lumír Kasel - Lumík a Pavel Cach - Sam. Družina Medvědů se rozdělila na nové dva rody (tzv. klany) Modrá Želva a Černý Medvěd. Začátkem října přicházejí Lišáci v čele s Petrem Rábem - Hadem (později Čingašgúk) a přijímají název klan Bílého Jestřába. Koncem listopadu pak přecházejí ze Zikánova oddílu Psohlavců i někteří z družiny Vlků. Vzniká 3. oddíl pražských Psohlavců s indiánským svérázem skutečných Irokézů. Ty dodnes najdeme na území Spojených států a Kanady jako Ligu Šesti Národů, také zvanou Ne-Ske-Non, Velký Mír, což byl ostatně smysl existence konfederovaných kmenů Mohawk, Onondago, Oneida, Seneka, Kajuga a Tuscarora.
Zdeněk Fišera - Klen, Jan Kamenický - Had
Picture from p. 166 Z. Fišera, 1996. ~z~ AW
Picture from p. 166 Klen v Kanadě, 1957. ~z~ AW
Picture from p. 167 J. Kamenický, 1953. ~z~ ID
Picture from p. 167 Zcela vpravo Had na Malém Waldenu, 1990. ~a~ JB
Picture from p. 168 Kresba „Indiánský tábor“, 1972. ~z~ ZR
- Zdeněk Fišera - Klen
- (* 1. ledna 1929, Jičín – † 16. února 2014, Edmonton, Kanada)
Vystudovaný lesník a poválečný woodcrafter. Aby se vyhnul vojně, emigroval roku 1951 přes Rakousko do americké okupační zóny a odtud do Kanady.
Při útěku, na břehu Dunaje, ještě v ruské okupační zóně, byl chycen. Měl však štěstí. Rakouský vyšetřovatel, brněnský komunista, který dle vlastních slov sám nedávno musel uprchnout ze své rodné země, mu zajistil propustku na druhou stranu.
Žádost o vystěhování si podal v rakouském Linci, kde strávil další dva roky, než zjistil, že jeho korespondenci záměrně zadržovala představená kláštera, kde pracoval, aby nepřišla o levnou pracovní sílu.
Po příjezdu do Kanady pracoval pro správu národních parků – budoval turistické stezky. Se svou ženou Ywone, která pocházela z Anglie, žil v Edmontonu a měli dva syny.
Klen nikdy nepřestal být woodcrafterem. Když byla roku 1990 obnovena LLM, pomohl Františku Kožíškovi - Biminijimu, tehdejšímu jednateli, získat z kanadského národního archívu xerokopie Setonovy korespondence s českými woodcraftery. V roce 1996 se zúčastnil, co by zástupce kanadských woodcrafterů, mezinárodního táboření na Malém Waldenu, u Skleného nad Oslavou.
Rok na to, jej v Edmontonu navštívila výprava českých woodcrafterů z kmene Walden.
Klen založil Woodcraft Association of Canada, které těsně před smrtí odkázal dům, v němž bydlel v Edmontonu a pozemky v Britské Kolumbii. Ty zakoupil, aby zde mohl pořádat woodcrafterské tábory pro děti krajanů.
- Jan Kamenický - Had
- (* 12. července 1930 – † 10. listopadu 2014)
Vystudovaný elektrotechnický inženýr, člen kmene Šelem s původní přezdívkou Lasička, později náčelník kmene Černých Havranů v Praze.
V roce 1961 se oženil s Janou Knapovou, se kterou měli dvě děti (Zuzanu a Jana). I nadále spolupracuje s přáteli z roverského kmene Kruh i woodcraftery. V roce 1968 se podílí na obnovování LLM.
Těžký úraz po autonehodě v roce 1973 jej bohužel vyřadí z možnosti jakékoliv další aktivní činnosti, ale i nadále se věnuje alespoň výletům do přírody s rodinou.
V roce 1985 umožní Františkovi Kožíškovi - Biminijimu kontaktovat další poválečné členy LČSW.
V červnu 1990 se Had zúčastní obnovovacího Sněmu LLM ve Skleném na Malém Waldenu a vstoupí do kmene Wahpeton.
