… ji přitáhnou, začarují a nastaví na sebe jednu na druhou v ornamentální hvězdici. Jednotlivé rohy hvězdice jsou k sobě nesmírně kolegiální a dopřávají si stejně této radosti lovu a vždy, jako by se umluvily, tvoří stejný obrazec. Rohy téže hvězdičky jsou k sobě nesmírně ohleduplné, ale k druhé hvězdičce jsou hrubé a bezohledné a jsou ochotné její ozdobu v mrazivém větru poškodit a zcela ji urazit. Zbytky bojů vidíme pak ve vzduchu jako poletující jehličky — ulámané zbraně bojovníků. V mrazivém vzduchu jasných dnů jsou nejčastěji tyto jehličky viditelné a značí téměř vždy stálé mrazivé počasí. — Bojovná nálada hvězdiček však hned zmizí, když na ně dýchne teplý vítr. Často už v dosti značné výšce se pokorně začnou sdružovat, proplétají si své ozdoby a zvolna padají k zemi jako „sedláci“. Po „sedlácích“ nastává obvykle obleva a zemi pokrývá sníh.
Vločky sněhu jsou tedy malým teploměrem; čím je vzduch chladnější, tím jsou menší.
Je ještě mnoho kouzel a záhad sněhových vloček a ty nezapomeňte na svých zimních výletech vypátrat.
Destička sněhu z „ni“ bez kostrovitých nárůstků. Hranolky sněhu z „cist“.
Sněhová vločka z „ni“ se při pádu atmosférou vyzdobila náměstky:
<img src="https://www.thewoodcraft.org/wiki/crop.php?f=hlasatel-45-3.djvu&page=5&width=599" width="40%" resource="./File:hlasatel-45-3.djvu" style="display: block; margin: 15px auto 15px auto;" alt="" title="">
