Pokračování textu ze strany 10
Přišlo mnoho zim a mnoho jar. Přešlo mnoho let. Hory se modraly, šedly, stály v mlhách i v slunci. Tažní ptáci přiléta- li z jihu a táhli na jih. A malý ptáček za mřížemi klece čekal na velký okamžik.
Potom přišel jeden jasný, slunný pod- zimní den, kdy dveře klece se otevřely. Někdo asi v porozumění a ze soucitu ne- chal je otevřené.
Velký okamžik byl tu! Malý ptáček třá- sl se radostí a rozčilením. Opatrně a bo- jasně vyletěl ven a posadil se na nejbliž- ší strom. Vše kolem přivádělo jej ve zma- tek. Nebyl na to již zvyklý.
V modravých dálkách stály modré hory. Jak daleko zdály se mu modré hory. Ale musí se tam dostat! Velký okamžik je tu!
Malý ptáček sebral veškeru odvahu i sílu a rozepjal křídla k letu daleko — daleko k jihu za modrými horami. Ale ne- doletěl dále než k nejbližšímu stromu. Zakrněla křídla během dlouhých let, či bylo to cos jiného, co v něm zakrnělo a zhynulo? Sám nevěděl. Modré hory byly daleko - tak daleko pro něj. A malý ptá- ček vrátil se do své klece.
Jeřábi táhli. Podzimním vzduchem zněl jejich ostrý křik naříkavě a vábivě. By- lo to volání jihu.
Tu sklonil malý ptáček svoji hlavičku a ukryl ji pod křídly.
