všecky zakázané písně, které znal. Podle zásady "můj dům, můj hrad" táborová rada nic nenamítala. Ale musel mít při tom stan zavřený- ne otevřený. Dosud jej slyším...
- "Sing-Sing když ležel v tmách, a já jen dýkou mách´
- kdo může říct, že viděl víc, když překročil jsem celý práh."
- nebo
- "není dobrodruh jako dobrodruh, spoustu dobrodruhů
- i z urozených kruhů, a rozmanitých druhů - známe."
Vařilo se ve Waldenu a také se tam jedlo - nebo jsme seděli při jídle kolem chaty. Jeden junák měl funkcí vrchního kuchaře - a ostatní jsme se střídali ve službě v kuchyni. Byli někteří mistři ve vaření na otevřeném krbu. Vzpomínám na opáleného, statného táborníka Ludo Klibániho, náčelníka zvolenského kmene Ranné svitanie, který byl odborník na halušky s bryndzou a slaninou. Měl na to velké kovové síto od své babičky. Jiný uměl na krbu opéci buchty. Ovšem, to nebylo běžné.
Líbilo se mi, jak táborový den začínal -a jak končil. Povel k vstávání dával táborový bubeník /i k jiným příležitostem/. Bylo nutné stan otevřít, dát schnout pokrývky, vlhké od noční tatranské rosy. Kdo chtěli, odešli na chvíli na Rysí skálu k meditaci. Rysí skála byl zajímavý skalní útvar nedaleko od nás, u cesty. Místní lid tomu říkal Kancel t. j. kazatelna. Hlouček se nás vždy sešel. Vzpomínám, že náčelník kmene Radosti četl z Thákúrovy knihy "Sádhaná“ - někdo,-dva, tři- k tomu něco řekl a potom jsme chvíli mlčeli a soustředili se na to, co bylo čteno, Jindy to byla "Gitandžali" od stejného autora. Nebo četl Ing. Felix Dvořák z knihy katolického pedagoga Gilleti “Výchova karakteru". Účast na těchto ranních chvílích byla dobrovolná - nikdo nebyl ani náznakem nucen. Kdo chtěl meditovat sám, v tichu lesa, mohl- a nemusel to nikomu hlásit. Rozkaz - po vojenském způsobu - byl u nás neznámý. Bylo dost času, aby se každý věnoval své zálibě, chtěl-li. Vzpomínám na junáka-botanika, který všude chodil s Prombergerovým Klíčem , či na jiného, který vyřezával.- Konali jsme kratší i delší vycházky z tábora. Oblíbený- a nebezpečný-byl průzkum jeskynního systému /krápníkové jeskyně/- snad tento jeskynní prostor pokračoval až k Lipt. sv. Mikuláši. Byli mezi námi osvědčení vůdci, kteří nás vodili. Ovšem byl to podnik ilegální, do jeskyň se lezlo velkou děrou a - samozřejmě - na vlastní risiko. Později byla díra uzavřena těžkou kovovou mříží. To byl konec průzkumu.- Oblíbená byla návštěva poměrně vzdálené salaše, s
