Krásné okamžiky
A dvakráte v týdnu zaplál táborový oheň — táborák. Co vzpomínek se k němu poutá — budeme naň vždycky vzpomínat...
Zažíhání táborového ohně.
Hostivař:
Plameny šlehaly do výše a ohnivec náš zpíval:
- Táborový oheň zažíhám, by vzplál,
- vahú, vahú, vahú,
- aby jasné světlo ku sněmu nám dal,
- vahú, vahú, vahú,
- jako malý oheň ve veliký vzplane,
- vahú, vahú, vahú,
- tak 1 v našem srdci na věky zůstane,
- vahú, vahú, vahú.
Když dozpíval, promluvila Velká náčelnice: »Vítám Vás všecky v kruhu. zahajuji tento sněm a přeji mír v srdci všech!«
Jinonice:
Děti naslouchaly ukolébavce. která se chvěla ze strun houslí a daleko nesla se údolím ze setmělého tábora. Velký náčelník mluvil za všecky: »Dnes byl krásný den. Všichni jsme užili slunce a vody. Malé nesnáze překonali jsme s veselou myslí. Ráno zase vyjde slunce, bude nový krásný den. My všichni budeme opět lepší, protože chceme. Musíme. Myslíme na to. Vzpomínáme na své přátele a přejeme dobrou noc sobě a všem dětem celého světa. Jdeme spát. Hau!«
Večerní nálada.
