STARÁ A NOVÁ CESTA LESNÍ MOUDROSTI.
Zakladatelem woodcraftu, hnutí pro výchovu a život v přírodě, jest ERNEST THOMPSON SETON, jenž v nedávných dnech, o Vánocích 1936 byl v Praze jako host československé YMCY. Spisovatel, znalec přírody a vůdce americké mládeže, popravdě statečný obhájce ušlechtilosti rudých mužů.
Z HISTORIE A STAROU STOPOU WOODCRAFTU.
Y Československu byl ideovým vůdcem prof. MILOŠ SEIFERT, překladatel Setonových románů a příruček. Jest skutečným zakladatelem Lesní Moudrosti u nás. Jak svědčí kroniky, tábořil již v roce 1912 s hochy po indiánsku. Po vzniku ČSR založil Seifert s profesory Hořejším a Maixnerem skauty Dětí Svobody. Seifert tam však neměl vůdčího vlivu a organisace brzo splynula se Svazem skautů RČS. V roce 1919, kdy jsem křísil v Praze početnou Jednotu junáků, byla doba, kdy profesor Seifert psal příručku "Přírodou a životem k čistému lidství". To mělo vliv na sjednocení junáckých skupin, z nichž to byly hlavně Beroun, Příbram, Louny, Jindřichův Hradec a Praha. V roce 1919 byli založeni Psohlavci a Chodky, skautský odbor humanitního spolku Záchrana. V roce 1922 osamostatnili se založením spolku Junácká Obec Psohlavců — Horních Chlapců.
Tehdy se teprve mohlo mluviti 0 hnutí vysloveně woodcrafterském, neboť před tím to byl skutečný skauting. Organisace přílivem nových sil a vůdců mohutněla a dík mmohatisícové státní subvenci také organisačně, hlavně pomocí časopisu VATRA se udržovala. Asi v roce 1923 byl Seifertem vybojována změna jména na Zálesáckou ligu čsl. Ale hlavně s rostoucím trampingem dostávalo jméno pochybný zvuk a konečně došlo k názvu Liga Lesní Moudrosti.
Náčelnictví ligy postupně přecházelo od učitele Kupky na J. Šimsu a učitele Koudelu, když profesor Seifert několik let odloučeně organisoval druhou ligu, zvanou Moudrost Lesa. Tehdejší poměry nechť zůstanou v zapomenutí. Konečně se vše zase spojilo a vznikla liga čsl. woodcrafterů, jež je oproti dřívějším dobám značně oslabena, ale trvá dosud, se sídlem- v Bratislavě.
NOVOU STOPU WOODCRAFTU
zahájil asi v roce 1923 učitel Kupka. Zavedl junácký zákon a někt. zvyky woodcrafterů jednak do Legie Malých, a dále do velkých táborů Svépomoci na Šumavě. Již tehdy jsem tuto stopu měl v patrnosti, ačkoliv jsem musel na vlastní příležitost čekati ještě mnoho let.
Liga čs. woodcrafterů koncem r. 1922[1] se dočkala, že ji opustili poslední pamětníci historie woodcraftu, nevyjímaje ani prof. Seiferta. Tento osaměl a střídal místa na Berounsku. Část utvořila tábornické družstvo a udržuje tradiční tábory Samechovské pro oblast českou, u Nového Hrozenkova tábory pro oblast moravsko-slezskou. Řada zasloužilých vůdců si udržela zájem, ale nesúčastní se života žádné z předchozích skupin. Pokud jsou učiteli nebo profesory a pracují výchovně, uplatňují s úspěchem zásady Setonova woodcraftu.
TO JEST ONA NOVÁ CESTA: VNÁŠET A UPLATŇOVAT ZÁSADY VÝCHOVY A ŽIVOTA V PŘÍRODĚ DO UŠLECHTILÝCH SKUPIN KULTURNÍCH, MEZI MLÁDEŽ I DOSPĚLÉ.
- ↑ Překlep, správně má být 1932!
