Z. FANTL: PŘEVÝCHOVA ŽIVOTEM V PŘÍRODĚ
Bylo to na podzim, kdy jsem se po prvé šel podívati do na- šeho domova, abych se seznámil s Pfadfindry. Dověděl jsem se, že každý pravý woodcrafter musí uměti samostatně si zhotoviti mnohé věci. „Ti lidé jsou blázni", pomyslil jsem si, „neboť_vě- nují tolik času malichernostem'ť Toho mínění byl jsem po celý 'podzim a proto jsem ani jednou k pfadfindrům nešel. „Ta věc je pro mne odbyta“, myslil jsem si. _ , Přišlo však jaro a já jsem zatoužil ven do přírody. se spo— lečností veselých chlapců. Tak jsem opět přišel k Pfadfindrům a chodil s nimi na výlety, ač ideu woodcraftu jsem nechápal. Pokládal jsem woodcraft za pěknou zábavu a ne za životní cíl. Pomalu jsme se chystali do letního tábora. Účastnil jsem se ba toužil jsem i po táboře, ale zcela jinak než ti starší. Spáti venku v noci v lese, považoval jsem za hrdinství, o kterém budu moci kamarádům vypravovati. Ale tábor byl tvrdou lekcí pro “mne a pro můj egoism. Prodělal jsem tam tři stupně vývoje k pravému pfadfindrovství, které prodělává snad každý nováček. S počátku jsem celé zařízení táborové pokládal za nesmysl, pro- tože tam nebylo pohodlí. „To je to na letním bytě tisíckráte lepší“, říkal jsem si. Nesmělot' se dlouho spáti, nesmělo se v ne- pravý čas jisti, nesmělo se povalovati. Při rozdávání jídla zdálo se mi, že každý má mnohem větší porci než já. Ponenáhlu jsem však uznával správnost mnohých věcí, ba již můj egoism ustupo- val, ale přece jsem ještě ideu pfadfindrovství nepochopil. Pohlí- žel jsem nyní na woodcraft jako na zdravý sport. Teprve tábo- rový oheň dokončil, co tábor začal. Při něm jsem si uvědomil, jak je člověku blaze a volno, když žije nějaký čas mimo město, pochopil jsem i pravý, nezkažený socialismus, který byl v našem táboře zákonem. Pochopil jsem a naplnil se úctou k přírodě i ke každé její nejmenší součástce. Konečně jsem pochopil co utváří základ pravého člověka beze všech vlivů a předsudků. Tehdy jsem se rád a s hrdostí stalÍ pfadfindrem. 68
