Stránka:kz-22.djvu/5

Z kapica.cz
Verze z 10. 1. 2021, 12:56, kterou vytvořil Tuwanakha (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Tato stránka byla ověřena


<img src="https://www.thewoodcraft.org/wiki/crop.php?f=kz-22.djvu&page=5&width=599&cx=-30&cy=-220&cw=240&ch=450" width="40%" resource="./File:kz-22.djvu" style="float: left; margin: 15px 15px 15px 0px;" alt="" title="">

VOLÁNÍ LESŮ

Do lesů, mládeži, do květnatých luk a vonných obilných polí! Tam rozjásá se ti srdce, tam otevře se ti krása, o jaké v městě netušíš. Jedině tam budeš šťastna. Nikoli v temných budovách, v hluku ulic. Ani nádhera všech vymožeností civilisace, kterou jest vyplněn tvůj byt, kterou jsou naplněny výkladní skříně a která stkví se v museích, nevyrovná se nádheře přírody. Jak štasten volá. Ohieysa, čistokrevný siouxský Indián, jehož knihu „Indián v mládí" jste jistě všichni četli: „Když jsem byl chlapcem, divočina byla mým rájem. Byla to země hojnosti. Buďte ujištění, neměli jsme pohodlí civilisace, ale měli jsme všechnu nádheru přírody.“

Život váš, mládeži, vyroste z lůna přírody šťastně a blaženě, oddáte-li se jí. Velký přítel váš, Ernest Thompson Seton, přišel s tím poselstvím. „Liga Lesní Moudrosti" vás tomu naučí. Ale musíte najít v sobě Tolstojovo: „Věřte sobě!“ Musíte sami naslouchat Matce Přírodě a položit se jí důvěrně na klín. Dokud duše vaše zpívá akkordem, kterým mluví stromy a hučí potůčky.

..text pokračuje