Stránka:vatra-27-3.djvu/12

A tím vším stávají se práce mých žáků líčící přírodu subjektivní a kon- kretní proti všeobecným a objektivním líčením, jaká jsou obvykle pěstována na školách, a tím také nabývají větší náladové síly. 3. Podzimní večer. Seděli jsme u ohníčku. Pasoucí se dobytek ztrácel se v šeru. Chvílemi zvedla se hlava některé krávy a ozval se krátký řev. Odpověděl mu vzdálený hlas slaběji, tdhleji. — Ohníček syčel a čmoudil, uchvacoval konce větviček a dohasínal. — Pojednou vychrlilo zapadající slunce z podmraku spoustu rudých paprsků, krajina zahořela obrovským požárem. Krávy přestaly se pást, zvedly tlamy k rudému slunci, a jedna z nich slabě zabučela. — Slunce zhaslo a z těžkých mraků začalo krápat. Bylo slyšet jemné úryvky zpěvu kteréhost pasáka, zaklin- kal zvonek a my hnali domů — — —