Půl století uplyne 23.října od smrti Ernesta Thompsona Setona - Černého vlka: spisovatele, malíře, zálesáka a otce hnutí lesní moudrosti. V Čechách, na Moravě a na Slovensku je dobře znám, oblíben a vážen více než kdekoli jinde na světě – nejen woodcraftery a skauty, ale i trampy, táborníky a milovníky přírody. Již mnoho bylo o něm napsáno a přesto tolik toho ještě neznáme. V následujícím článku se blíže věnujeme poslednímu období jeho života.
Velké rozhodnutí
Setonův bohatý život je lemován několika významnými milníky. Jeden z posledních stojící na počátku závěrečné životní etapy, jež měla být vyvrcholením dosavadních snah, najdeme ve druhé polovině dvacátých let. Nešlo přitom o nějakou ojedinělou událost, spíše o sled událostí, které dozrávaly již několik let a kterými Seton dal najevo, že blížící se sedmdesátka pro něj není žádným znamením k odpočinku.
V letech 1925 až 1928 vychází Setonovo životní dílo, čtyřsvazkové Lives of Game Animals (Životy lovné zvěře), dodnes nepřekonaná práce o lovné zvěři Severní Ameriky. Seton tím nejen vyvrátil pochybnosti některých odpůrců o své přírodovědecké odbornosti, ale dočkal se mnoha poct, včetně těch nejvyšších, které může přírodovědec v Americe dosáhnout.
A přece za této situace, zahrnován příjemnou přízni, se rozhoduje k radikálnímu kroku. Po téměř 50 letech opouští své domovy na východním pobřeží USA (zimní byt v New Yorku a letní sídlo v Greenwichi v Connecticutu), opouští své četné přátele a staré kamarády, aby se vydal hledat svou vytouženou „Zemi Beulah”, idylickou zemi klidu a míru na rozhraní nebe a země, kde končí životní pouť. Důvodů bylo více.
Hledání zaslíbené země
Seton, milovník přírody, si nikdy zcela nezvykl na městský život. Vnímal nezdravé prostředí, viděl neutěšené poměry většiny obyvatel – konečně to byl i jeden z hlavních důvodů, proč se rozhodl vést mládež do přírody. Věčně toužíc po životě pod modrou oblohou, ve městech „nebyl doma“.
Nebyl však znechucen jen neosobním prostředím zakouřených velkoměst, ale také — nebo snad především materialistickým způsobem života, který zcela ovládl Východ USA a postupně zachvacoval celou Ameriku. Uniknout odtud nebylo motivováno jen přáním dostat se blíže k přírodě, ale i blíže k Bohu. Vždyť motiv Setonovy oblíbené písně a vize „Země Beulah“ pochází z knihy anglického puritánského kazatele J. Bunyana Cesta poutníka z města zkázy na horu Sion (jak symbolickél), vedle Bible nejčtenější anglické náboženské knihy.
Také situace ve Woodcraft League (Americké Lize lesní moudrosti), kde laxní, nehierarchický přístup vedl k odtržení a osamostatnění západních kmenů, údajně naléhavě vyžadovala upevnění pozice ústředí, včetně vybudování nového centra. Ani původní centrum v New Yorku[1], ani pozdější na Setonově usedlosti v Greenwichi prostorově nevyhovovalo požadavkům na školicí středisko pro vůdce.[2]
Po dlouhém rozhodování zvolil Seton za svou novou zaslíbenou zemi Jihozápad USA, konkrétně Nové Mexiko.
Proč právě zde?
Krásná, relativně zachovalá příroda, ale především zvláštní duchovní atmosféra, která sem v průběhu 20.let přilákala z Východu USA stovky umělců a intelektuálů, taktéž znechucených konzumní horečkou.
Tak vznikly slavné umělecké kolonie v Santa Fe, v Taosu a jinde.
Na Jihozápadě také žili Setonem milovaní indiáni, kteří si zde nejdéle uchovali svou identitu a původní způsob života.
A konečně zde bylo teplo, po kterém Seton vždy a s příchodem stáří stále více a více toužil.
V letech 1927-1929 podniká Seton dvakrát ročně dlouhé cesty do Nového Mexika, aby zde prozkoumal každou píď země, dosud volnou a nabízející se ke koupi.[3]
Přestože v tu dobu již vztahy s manželkou Grace Gallatin ochladly natolik, že manželství existovalo pouze formálně, Černý vlk neosaměl. Na cestách ho doprovázela oddaná společnice. Jeho sekretářka, neúnavná pomocnice a výborná organizátorka, paní Julie M. Buttree, která k němu vzhlížela s bezmeznou úctou. (Nikdy, ani když se později stala jeho manželkou, ho neoslovovala jinak než „Chief” = „Náčelníku“.)
E.T.Setona a Julii nespojoval jenom hluboký zájem o indiány (Julie později napsala řadu odborných knih: Kniha ind. oblečení, Umění amerických indiánů, Puls puebla, Rytmus rudého muže ad. – posledně jmenovanou, věnovanou původním ind. tancům, dokonce Úřad pro indiánské záležitosti doporučil indiánům jako oficiální studijní text). Spojoval je i nevyčerpatelný elán do života a jejich vztah se od prvního setkání v roce 1918 stále prohluboval. Od roku 1929 doprovázela Julie Setona na jeho přednáškových turné a svými indiánskými zpěvy a tanci v indiánských kostýmech oživila přednášky.
