Leonard S. Clark: Interview/cs

Rozhovor, který vedla Penny Bott s Leonardem S. Clarkem 20. ledna 1975, 5 dní po jeho 83 narozeninách u něj doma v Greenwichi.

Clark

Ptal jste se mě, jestli bych vám nevyprávěl nějaké rané zážitky ze mého života. Pro mne bylo nejdůležitější - krom toho, že jsem měl skvělé rodiče a sourozence, období, kdy se do Cos Cob přistěhoval Ernest Thompson Seton.

Pan Seton se narodil v Anglii, a kolem dvaceti se stal spisovatelem. Jeho otec nechtěl, aby y něj byl spisovatel - domníval se, že to nemá žádnou budoucnost.

Takže Seton zmizel z Anglie a utekl do Kanady, kde začal místo rodného jména Ernest Seton Thompson užívat jméno Ernest Thompson Seton, a své prvé knížky, které se dodnes vydávají, napsal pod tímto jménem.

V roce 1900 se Seton s manželkou - jejich dcera tehdy ještě nebyla na světě - přistěhoval do Cos Cob, a koupil pozemek s výjezdem na Orchard Street, na kterém byly původně tři farmy. Obehnal to celé drátěným plotem a na příjezdovou cestu k jejich domu, postavil dvoukřídlou železnou bránu. To bylo na Orchard Street.

Bott

To je pozemek, co dnes patří Pomerancům, nebo ten, co se nazývá Pomerance?

Clark

To je dnešní Pomerance, i pozemky, které vlastní jejich rodina. Přesněji řečeno, dvě nebo tři příbuzenské větve této rodiny.

Postavil tu bránu a někdo - a čestně a poctivě říkám, že já ne - tak někdo mu na ta vrata maloval barvou všechno možné, co by na takové bráně být nemělo. To bylo roku 1902.

V té době jsem chodil do školy v Cos Cob. Tehdy ale byla škola jinde než dnes. Stála nedaleko centra Cos Cob. Pamatuji si jako dnes, jak tam za námi Seton na jaře 1902 přišel a pozval nás starší - říkám starší, ale v r. 1902 mi bylo deset - abychom si přišli na jeho pozemek zatábořit.

Pamatuji si dobře, jak nás deset nebo dvanáct - někdo říká, že nás bylo sedmnáct, ale nemyslím si, že by nás bylo až tolik - vyrazilo na velikonoční prázdniny na pozemek pana Setona. Jasně si pamatuji, že nám bylo řečeno, ať sebou máme deku, abychom mohli spát tu noc ve stanu.

Vzpomínám, jak jsme cestou skákali přes potok. Pamatuji, že byl plný vody. Bylo to brzy na jaře, na sklonku zimy, a když jsem přes něj skočil, tak mi spadla deka do potoka, takže jsem tu noc neměl na spaní žádnou přikrývku. Přesněji řečeno - žádnou suchou přikrývku. Vypomínám, jak nás pan Seton uložil ve stanu, a teď jsem použil špatné slovo, stan, protože ve skutečnosti to bylo indiánské týpí. Opravdové indiánské týpí, které Seton kdesi koupil od indiánů a postavil na tomto místě, kterému říkal Wyndygoul.

Pamatuji si, že pan Seton měl zahradníka a zároveň i hlídače, pana Johna Hansena. Pan John Hansen měl malý stan - a to byl skutečný stan, nikoliv indiánské týpí - kousek stranou, a fungoval jako náš kuchař. Zároveň bylo jeho úkolem na skupinu chlapců, která dorazila, v noci dohlédnout. Vzpomínám si, že večer pan Hansen rozdělal u vchodu do našeho stanu veliký oheň. Místo bylo pečlivě vyčištěné, takže tam mohl ten otevřený oheň mít.

Bott

Bylo to u potoka, nebo nad místem, kde je dnes rybník?

Clark

Jo, jak říkáte, nad rybníkem.

Bott

Můžete pokračovat.

Clark

Pan John Hansen nebyl jen naším strážcem, ale také dělníkem pana Setona. Udělal cestu a také postavil přehradu. Takže tu hráz rybníka nechal postavit pan Seton. Předtím tamtudy tekl jen potok. Náš tábor byl na levém břehu, nad rybníkem, na protějším návrší, stál dům pana Setona. Ještě dnes, když tam zajdete, najdete malý plácek - ó, to není to víc než čtyřicet čtverečních sáhů srovnané půdy. A to je to místo, kde pan Seton měl svůj první tábor a kde byl ten první oheň, kolem kterého jsme seděli, když nám vyprávěl své příběhy. Vzpomínám na tu první noc - byli jsme všichni haranti co nikdy předtím takhle v noci venku nespali - ó, co vám budu povídat, mohlo být tak deset večer, když se kdosi vzbudil, a spolu jsme ten oheň rozfoukali, pochopitelně jsem u toho nemohl chybět. Pan Seton se zrovna vracel domů přes jezero, když zaslechl naše hulákání, a zahlédl plápolající plameny. Tak se zas vrátil a poslal nás všechny zase spát zpátky do týpí, ale tu první noc už zůstal s námi, aby dohlédnul na to, abychom nezačali zase dělat neplechu, kterou bychom nejspíš jinak zase dělali.

Bott

Ten oheň hořel celou noc?

Clark

Plameny pohasly, ale uhlíky žhnuly krásně po celou noc. Hořely na něm velká polena, takže je jasné, že jej bylo třeba hlídat celou noc. Ale byl tam s námi, a tak jsme spali - nebo jsme se o to alespoň snažili. I když slovo spánek se snad ani nedá použít. Myslím, že mohu říct, že jsme byli prakticky vzhůru celou noc; spát se nám moc nechtělo. Byl to náš první tábor, a my byli první chlapci, které pan Seton měl na svém tábořišti zvaném Wyndygoul.

Bott

Teď mi dovolte, abych se vás zeptal. Když přišel do školy, aby poznal chlapce co mu počmárali bránu, udělat vstřícný krok k budoucímu přátelství. Co vám říkal o tom táboření? Jakým kouzlem vás přiměl abyste přišli?

Clark

Ó, vyprávěl nám skvělé příběhy o Indiánech. A mějte prosím na paměti, že pan Seton byl tehdy mladý muž. Mějte na paměti, že to byl impozantní muž. Nevím kolik měřil přesně, ale určitě měl přes šest stop, a byl silná osobnost. Také vemte v úvahu, že byl vynikajícím vypravěčem. A tak tedy, když nám vyprávěl příběhy o Indiánech jako spolu bojovali, jak se skalpovali a proč, běhal mráz po zádech. A tak když hovořil, upoutal naši pozornost. Ovšem to nebylo jen o tom, že by nás zaujal. Byli jsme uchváceni tím co nám povídal. Ó, to byl úžasný zážitek. Ti co nikdy nepoznali pana Setona, nepochopí jak strhující osobností byl. Zkrátka přitáhnul si pozornost publika a pak už si ji držel… Nikdo nepobíhal kolem, nikdo neodcházel, nikdo si nepodpíral hlavu, nikdo nedutal. Naše pozornost byla plně soustředěná na pana Setona když hovořil.

Bott

Řekl vám, '"Nyní jste Indiány, a toto byly ideály, kterých se drželi, a ten správný život jaký vedli. Chcete si ho také vyzkoušet?“ To bylo ono?

Clark

Jo, to bylo to co dělal. Neponižoval Indiány. Ne, ne, ne. Vyprávěl o Indiánech jako o výjimečných osobnostech; lidech co, jak on říkal, své životy žili venku. Co žili své životy jeden pro druhého. Ve slovech co říkal o Indiánech nebyl ani náznak špatnosti. Byli to jen lidé co žili venku po celý svůj život.

A když vyprávěl své úžasné příběhy, některé z nich můžete číst v jeho raných knihách. A tady on byl skvělý velký muž, u vysoko planoucího ohně, a my všichni chlapci co seděli kolem, a on vyprávěl ty příběhy, při kterých běhal mráz po zádech. To byla nejúžasnější zkušenost, jakou by mohl kterýkoliv chlapec zažít. A pak nejdůležitější co nám vyprávěl bylo o fér hře, prosté lží. Shlížel dolů na jednotlivce pokud neříkal pravdu, i když to byla jen malá lež. Byli jsme vedeni k tomu, abych vždy říkali pravdu.

A pak, když se první tábor chýlil ke konci, se nás zeptal jestli se vrátíme zpět tábořit v létě. To byl ten první tábor… Dorazili jsme v sobotu, zůstali přes noc a v neděli vyrazili domů. A pak nás pozval abychom přišli v létě.

No, takže to bylo, když jsme tábořili znovu, v létě. To už měl připravené plány co budeme dělat. Rádi bychom plavali přes jezero. Přeplavat přes jezero, to bylo, no 100 yardů určitě. A pak on nám nenasadil do našich myslí jenom smysl pro férovou hru, ale také to jak jsme soutěžili mezi sebou. Takže my běhali závody, za které jsme mohli získat takzvané coupy. Coup, to bylo pero, pero které jsme si mohli dát do vlasů,, nebo na palici, a pokud jste byl opravdu dobrý, tak na horní části pera byl umístěn malý střapeček z bílé nitě, a to byl velký coup. A tak jsme se učili…

Bott

To je indiánské slovo?

Clark

Jo to je indiánský coup ("Kúp"). C-o-u-p, tak se to tuším hláskuje.

Bott

Indiáni to dělali také tak? Také museli soutěžiy aby získali pera?

Clark

Ó ano. Ano, indiáni to dělali také tak. Vůdcem byl ten kdo měl největší počet coupů.

A pak vyznačil na své příjezdové cestě vzdálenost sta yardů, a my závodili na sto yardů, a pak jsme měli dvacet dva závodů. A kolem jezera, kolem části jezera, která byla dlouhá jednu míli, a takové věci. On měl v to léto vymyšlené věci, se kterými začal na jaře a my měli nádherný čas.

A pak, v následujícím roce nás poznal znovu, a tak se stalo, že přišli všichni chlapci z Cos Cobu. A tak pan Seton usoudil, že by bylo dobré abychom měli svůj kmen, a tak ho nazval kmen Sinawoyských indiánů, a bylo to. A my volili, ne prezidenta ale náčelníka. A měli jsme malý poklad, abychom mohli nakupovat drobnosti. Už nevím kolik to bylo, ale každý přispěl deset centů, nebo tak něco. A osobam která byla pokladníkem byla strážcem wampumu. A ten kdo byl nejrychlejším běžcem byl nazýván šampiónem míle.

A pak měl další hru, co nás vždy skvěle zabavila, my ji opravdu milovali. Měl pytel, obyčejný pytel na mouku vycpaný senem na kterém bylo nakresleno srdce. Jeden chlapec byl zvolen, aby byl jelenem. Vzal ten pytel aby ho nesl, a pak dostal desetiminutový náskok. Nejdřív použil pan Seton útržků papíru, které raněný jelen trousil po stezce. A o deset minut později vyrazili na stezku lovci, aby je následovali. Jo, rozvinul to do mnoha zajímavých věcí.

Bott

Jak jste chytali jelena?

Clark

K tomu se dostaneme.

Bott

Aha, ok.

Clark

Jelen pak popošel ještě o kousek dál od této papírové stopy, ale pan Seton si uvědomil, že udělal chybu, protože jednou z věcí, které nás učil bylo, abychom nenechávali válet papíry kolem sebe a nedělali nepořádek v lese. Takže vzal jeden pár starých bot, a udělal dvě malé železné formy, které dělaly otisky podobné jelení stopě, které připevnil k podrážkám těch bot. A tak si ten, kdo byl zvolen za jelena nazul tyhle boty, vyrazil a zanechával za sebou stopu, kterou jsme sledovali. No, užili jsme si u toho co dělal hodně zábavy. Například dokud ještě používal jako stopu papírky, a šel kolem potoka, zaletěl jeden z nich do vody, která ho pochopitelně odnesla. Sazmozřejmě, že jsme tím pádem stopu ztratili.

Bott

Chytrý jelen!

Clark

Jasně. A pak to samé udělal, když se začaly používat ty boty. Jelen vyrazil na místo, kde byla spousta kamení, a že jich bylo… Bylo to kamenitý svah, který se táhnul až k Wyndygoulu. A stopa byla ztracena. No a pak, šest, osm, deset chlapců co mělo jít na lov, vyrazilo po stopě a ten kdo byl jelenem měl za úkol ukrýt ten pytel, nejlépe někde do křoví, tak, aby byl vidět ze stopy tou částí, kde bylo namalované to srdce. A pak měl jít někam stranou a schovat se. A tak lovci sledovali stopu, zpočátku ty papírky, a později skutečnou, až šli po ní, dokud někdo z nich nezahlédl jelena a nevykřiknul ”Jelen!” A pak, když vykřiknul "Jelen!", se všichni shromáždili na místě kde stál, pan Seton jim rozdal luky a šípy, a mohli začít střílet na jelena. Myslím, že každý měl jednu, nebo dvě rány, už to nevím jistě. Pokud nikdo nezasáhnul jelena do srdce, jelen uniknul a hra začala znovu. Pokud někdo z nich srdce zasáhnul, byl jelen zabit a chlapec, který představoval jelena byl jako "mrtvý". To byla pro něj hrozná věc. Znamenalo to, že po zbytek tábora, found, unless he was excused, se nemohl účastnit žádných her. Musel uklízet tábořiště. Byl zkrátka mrtvý. Nemohl hrát, nemohl jít pryč. nemohl dělat nic. Jediné co mohl, slovníkem dnešní doby, byl správcem tábořiště. Musel ho uklízet, nosit dřevo, rozdělávat ráno oheň, a takové věci.

Bott

Celý víkend?

Clark

Dokud nebyl vystřídán. No a v noci zapálil pan Seton velkou plápolající hranici, my seděli kolem ní, a pan Seton nám vyprávěl všechny ty skvělé příběhy.

Bott

On tomu říkal powwow, nebo tak…

Clark

Powwow, Indiánské powwow. Seděli jsme kolem ohně a on nám vyprávěl příběhy o nádherném jelenovi, kterého dnes viděl, jak se mu schoval, jak mu uniknul a žádný lovec toho krásného jelena nechytil. A tady máte toho pana Setona, proto má indiánské jméno, kterí bylo Černý vlk. A tady byl, ten ohromný vysoký muž, co nám vyprávěl ty úžasné příběhy. A je čirá pravda, když vám teď říkam, že nám běhal mráz po zádech vzrušením, když nám ty příběhy vyprávěl.

Bott

To věřím.

Clark

A pak řekl že tenhle indán je mrtvý. Zemřel, chlapec, který minul jelena a podobně. Zkrátka, byl mrtvý. Takže chlapec, který nesl pytel co představoval jelena, byl mrtvý, protože byl jelen zastřelen. A pak se několik chlapců sebralo, aby jej přinesli a položili na zem před pana Setona, a ten chlapec dělal mrtvého. A pan Seton pak řekl, ”Dobrá, takže my teď budeme hlasovat, a uvidíme, zdali se nám ho podaří zase přivést k životu. Kdo všechno chce, aby znovu žil, a co má pro to udělat?” A jednou z takových věcí co musel udělat, bylo například to, že se osm nebo deset z chlapců postavilo s rozkročenýma nohama za sebe a chlapec, který byl zastřeleným jelenem pod nimi musel proběhnout po čtyřech, až na konec řady. No a představte si jak asi dopadl. Každý, z nich ho mohl při tom plácnout přes zadek – to byl jeho trest. Ale jakmile si to odbyl, byl zase živý a následující den mohl znovu zkusit štěstí jako jelen nebo jako jeden z lovců.

Bott

A jak se cítil takový jelen?

Clark

No, byla to čest být jelenem. Každý z nás po tom toužil, and pan Seton jelena vybíral vždy tak, aby každý z nás dostal svou šanci být jelenem, a tak to bylo i u dalších věcí. Ale v ty noci, a to je důležité, z nás pan Seton udělal to co jsme byli, držet se pravdy a nikdy nelhat. To byla jedna ze základních věcí. Dejme tomu, že jsme spolu závodili a vy jste doběhnul jako první, ale já jsem běžel hned vedle vás a tak bych o sobě prohlásil, že jsem také vítěz. Jenže vítěz závodu mohl být jen jeden a tak každý musel umět sám posoudit, kdo z nás dvou zvítězil. Další věc byla poctivost ve všem co jsme dělali. Ať už jste se rozhodl udělat cokoliv, měl byste to vždy udělat nejlépe jak umíte. Díky jeho tréningu jsme získali to nejlepší vzdělání, jakého se může dospívajícím chlapcům dostat. Vše co nás učil, bylo na založeno na těch nejušlechtilejších principech a té nejlepší cestě po které jsme mohli jít.

Bott

Kolik bylo těm chlapců, co přišli v těch prvních třech letech?

Clark

Kolik jim bylo? No, mně bylo deset, a několik chlapců bylo o něco starších než já, ale byli tam i chlapci mladší než já. Řekněme tedy že od osmi do dvanácti, třinácti až čtrnácti. A my si zvolili náčelníka kmene. Byli jsme kmen. Nebyli jsme tlupa chlapců. Byli jsme kmen s náčelníkem, a to byl jeden z nás, co jsme si zvolili. Vzpomínám, že se jmenoval Harold Ferris, byl o trochu starší než já, velký a silný chlapec, ideální chlapec v každém smyslu slova. Byl prvním náčelníkem kmene. Ale všechno co nás pak Seton učil, po celý ten čas co jsme s ním měli do činění, když se na to dnes podívám, s odstupem těch let, mělo za cíl vychovat z nás dobré mladé muže, v pravém slova smyslu. I když to pro nás byla doba her, ve skutečnosti nás naučil ty správné věci pro život. No, takže to bylo v roce 1902. V roce 1903 jsme měli další tábor a v roce 1903…

Bott

Stále na Wyndygoulu?

Clark

Na Wyndygoulu. Všechno to bylo na tom samém místě. Jenom byl postaven jiný stan. A jeho správce pro něj srovnal trochu větší plácek.

Bott

Platili jste za to nějak?

Clark

Ó ne, neplatilo se nic. Kdepak, ne. Neplatily se žáné poplatky.

Bott

A to jste dostávali také jídlo?

Clark

Jídlo nám také dodával. Každý jsme si sebou měli něco přinést, a tak jsme to dali dohromady, ale ve skutečnosti nám toho stejně nejvíc dodal pan Seton. V tom druhém roce se tábor rozrostl. Přibyla skupina chlapců z Greenwiche která se o nás doslechla. Už víte, že ti první chlapci byli z Cos Cobu a skupina chlapců z Greenwiche k panu Setonovi přišla později. Tím to bylo všechno ještě zajímavější, protože soutěžili chlapci z Greenwiche proti chlapcům z Cos Cobu, takže ve všem co jsme dělali jsme měli konkurenci.

Bott

Takže vy jste teď byli kmen Sinawoy. Co ti chlapci z Greenwiche? Ti měli také svůj kmen?

Clark

Ano, i oni byli kmen. Jeho jméno mi teď vypadlo z paměti, ale i oni byli kmen, a byli to fakt pěkní řízci to co přišli z Greenwiche. I myslím jako při závodění, měli jsme s nima co dělat. A při lovu na jelena, bylo vždy pět lovců z Cos Cobského kmene a pět z Greenwichského.

Pak nám začal pan Seton dávat ty pera, na kolíček v našem skalpu, byl to kolíček v čelence, kterou jsme nosili kolem hlavy, když jsme udělali něco výjimečného. Nejsnazší cestou pro získání pera, bylo když jste přeplavali jezero. Pro nás jako chlapce, to byla ta nejsnazší věc. Všichni jsme plavali dole v rybníku, a to bylo fakt prima. Ale proč o tom mluvím. Pokud chlapci byli v kánoi - zajistil pro nás kánoe, kánoe z březové kůry - a kánoe by se převrátila, chtěl mít jistotu, že každý chlapec bude umět plavat. Takže pokud jste neměli coup za přeplavání jezera, nemohli jste se dělat nic z toho, co se dělalo na jezeře.

A když jsme tam byli v následujícím roce, přišel s tím, čemu se říkalo lov na jesetera. Byla to jen kláda, asi šest stop dlouhá, pokud si pamatuji. V lodi byli tři chlapci: jeden na zádi, jeden na přídi a jeden, který měl harpunu. Harpuny nám opatřil pan Seton. Byla to dřevěná tyč s železným hřebem na konci a jeseterem bylo to dřevěné poleno. Jeseter byl vyhozen do středu jezera. A pak jedna skupina tří chlapců v kánoi nebo na loďce, vyplula z jedné strany a druhá z protější strany. Pluly proti sobě a každá z nich se ho pokoušela jesetera ulovit a dotáhnout zpátky na místo, odkud vyplula. Bylo to nesmírně zajímavé a takové věci nás velmi bavily. Pak nás učil Seton…

Bott

Učil vás používat kánoe, pádlovat a…

Clark

Víte, všechny věci, o kterých jsme si mysleli, že jsou pouhou zábavou, měly na pozadí zásadní význam. Učil nás, jak zacházet s kánoí, naučil nás plavat, naučil nás, jak správně běhat. A mohli jste za to získat pero, získali jsme coup, když jsme uběhli sto yardů, nebo když jsme dělali ty všechny možné věci, co nás učil dělat. A tak jsme rostli pro život, právě v době, kdy chlapci rozvinuli naši mentalitu a vyvinuli naše tělo co nejlépe. A pak, když přišly z jiných míst v okolí další skupiny, bylo soutěžení ještě větší.

Ale největší věc se stala v roce 1904. Řekl jsem vám, že jsme začali v roce 1902 a rozrostli jsme se v roce 1903. Pan Seton byl členem Camp Fire Club of America a v roce 1904 pozval členy Camp Fire Club of America, aby strávili víkend u něj na Wyndygoulu a měl pro tyhle velmi kvalitní muže něco zajímavého. Pamatuji si, že tam byl pan Abercrombie z Abercrombie & Fitch. Vzpomínám si, že ano, bylo několik velkých jmen velkých lidí v New Yorku, známých v atletickém světě.

A mezi lidmi, kteří přišli do tohoto prvního tábora, byl i Angličan, sir Robert Baden-Powell. Přišel a pro zábavu pan Seton nás nechal vycházet chlapci a běhali závody a, udělali vše kolem tábora. Pusťte jelena, projděte lesem, kde nás naučil jména stromů a řekněte lidem, jaké druhy stromů jsou.

A skvělá věc byla sir Baden-Powell, vzal tu myšlenku, že pan Seton začal v Cos Cobu zpět do Anglie. A když se vrátil do Anglie, myslel si, že je to tak skvělý nápad, že tam začal dělat totéž.

Ale kde jsme byli nazýváni Setonskými Indiány a kde byl v Boerově válce, nazval je skauty. Takže skautské hnutí Boy Scout, které je dnes rozšířené po celém světě - myslím, že prakticky v každé lepší zemi na světě existují skauti - přišlo z Anglie zpět k nám.

A pak si vzpomínám, jak jsem v noci seděl v táboře a pan Seton nám vyprávěl o hnutí Boy Scout a navrhl, abychom změnili své jméno z Woodcrafterských indiánů, jak jsme si říkali, na skauty. A tak vznikli první skauti ve Spojených státech skupina v Cos Cob. Byli jsme úplně první. Prvních padesát čísel bylo vyhrazeno pro muže jako pan Abercrombie, pan Daniel C. Beard, pan Seton a všichni ti vynikající jednotlivci. Ale pro nás skauty, začínala čísla od padesátky. Nejsem si jist, jaké bylo moje číslo, ale myslím, že to bylo padesát sedm. Ale my jsme byli první skupinou skautů ve Spojených státech pod vedením pana Setona.

No, a od té doby, od roku 1902, kdy to začalo, do roku 1910, kdy jsme se stali skauty, pan Seton vytvořil knihu. Tato kniha se nazývala Birchbark Roll a v té knize byly uvedeny ty věci, které byste měli dělat, abyste získali oprávněný nárok na pera.

Bott

Birchbark Roll byl tištěný, když vám ho dával?

Clark

Ano. Mrzuté je, že já už žádný nemám, ale vím, že tady v Greenwichi jsou lidé co mají původní Birchbark Roll, a někteří mají i poslední vydání. Ale myslím, že jeden nebo dva exempláře prvního vydání tady v okolí někde budou.

Bott

V pořádku. Takže jak se zdá, vydání té knihy a založení organizace proběhlo současně.

Clark

To je pravda, proběhlo to současně. A časem, během těch deseti let, vznikly další kmeny. Pokud vím, tak z New Yorku pocházel jeden nebo dva kmeny.

Bott

Byli to Woodcrafterští indiáni, nebo Boy Scouts?

Clark

Oni pak byli Boy Scouts. Ale některé z nich vznikly ještě dřív než se z nich stali Boy Scouts - takže to byli také Woodcrafterští Indiáni- ale nebylo jich moc. Ale pamatuji si že tady byla jedna dílčí skupina, která pocházela odněkud z New Jersey. Myslím, že byli z přímo z Jersey City, ale jistě to nevím, a to byli prvotřídní atleti. Rozhodli se že přijdou abychom s nimi závodili. Ó to bylo inspirativní, už jen to co jsme museli dělat a jak jsme na to trénovali, abychom to zvládli.

Už jenom to, že jsem nikdy v životě nekouřil, je výsledkem tohoto tréningu. Pan Seton nám řekl, a myslím, že důvod, proč nám o tom tolik řekl, že nechtěl sirky v lese, aby nevznikaly požáry. Ach, to bylo asi to nejhorší, co by kdo mohl udělat, aby si v lese zapálil oheň. Učil nás, jak je hloupé kouřit a věřím, že asi půl tuctu z nás, kteří byli prvními Setonovými lidmi, prožilo svůj život aniž by kdy kouřilo. Ano, kouřili jsme občas kukuřičné šustí, když jsme byli chlapci, ale vážně jsem tím myslel, že nikdo z nás nikdy nekouřil a vývoj našich těl byl jen ideální vývoj.

Byli jsme na čerstvém vzduchu, závodili v běhu, v noci spali na slamníku pod dekou a učili se skvělé věci, dobré věci pro život, žádné laciné věci. Nebyly tam žádná hrubá slova; nebyla žádná slovní přísaha. Nadávání bylo patřilo mezi věci, které se prostě neděly, a bylo to nádherné, úžasné školení.

Bott

Myslíte, že vám to dalo základ k dobrému zdraví, když jste s tí, začal jako chlapec?

Clark

Všichni tomu věříme. Jak jsem vám říkal, zbývají už jen čtyři z nás, a když se sejdeme, tak se bavíme o tom, jak nám během svého života zloužilo naše zdraví. A bavéme se také o tom jak byli zdraví také ti, co již zemřeli. Někteří zemřeli a ještě úplně mladí v první světové válce a tak. Vidíte, všechny tyto věci měly svůj účinek, ale trénink, který jsme měli, byl vynikající v každém smyslu slova: trénink v pravdomluvnosti, trénink po fyzické stránce, trénink v poctivosti, umět si zařídit místo na spaní, uchovat tábor v čistotě. To vše byly pro nás dobrý základ a dobrý výcvik, který jsme měli. A tak jmy, kteří jsme odešli, i ti, co zemřeli ve světové válce - a mnoho chlapců zemřelo v první světové válce - připisujeme tomu i naše dobré zdraví a povahové vlastnosti - a nemluvím přitom jen za sebe, ale všichni jsme tomu věřili a všichni o tom dodnes mluvíme - to vše díky vynikajícímu výcviku, který nám pan Seton dal jako chlapcům v Cos Cob. Ano, a pak se to hnutí rozšířilo, a pak se rozšířilo i po celém světě.

Bott

Ve kterém roce?

Clark

Od roku 1910. Od roku 1910, kdy jsme změnili jméno. Od té chvíle jsme byli první skauti. Pak naneštěstí pro mne - někteří chlapci zůstali déle, ale mí rodiče nebyli bohatí - čekal jsem, až si najdu nějakou práci, a našel jsem ji. Musel jsem opustit hnutí Boy Scout poměrně brzy: Bylo mi asi tak, šestnáct nebo sedmnáct, když to přišlo.

Musel jsem odejít a jít do práce, ale z těch ostatních, co v tom pokračovali, stále žije v Cos Cob George White, který byl skvělý. Žije taky Albert Finiels, který se skautům a podobným věcem věnoval celý svůj život. Další je Joseph Burns. Joseph Burns bohužel ohluchnul, takže nemůže pokračovat jako my ostatní, ale dívá se zpět na svůj den.

Mimochodem, všichni jsme měli přezdívky. Joe Burns, který mi právě přišel na mysl, byl Eel Scout. A jak přišel ke jménu Eel Scout? Způsobil nám další potíže, protože mohl udělat něco, co nikdo z nás nemohl udělat. Pan Seton se spřátelil s prodavačem jízdenek na železniční stanici v Cos Cob, a tak pan Seton, než jsme přišli do tábora, sebral nějaké věci a dal je tomu prodavači jízdenek v Cos Cob. Jeden z chlapců byl vybrán, aby byl skautem, dostal desetiminutový náskok od ostatních v táboře a čekalo se od něj, že půjde dolů na železniční stanici, tam dostane jednu z věcí, které tam odnesl pan Seton a přinese ji zpět.

A teď měl být zvědem v Indiánském tažení a my ostatní jsme se měli pokusit ho zablokovat. Dobrá, jenže jak jsme se ho měli pokusit zablokovat? Mějte prosím na paměti, že na Boston Post Road v době, o které mluvím, byl jen velmi malý provoz. Ve skutečnosti jsme hráli baseball přímo uprostřed toho, co je dnešní Boston Post Road. My, co jsme byli skauty, kteří se ho pokoušeli zastavit, jsme sešli dolů a rozestavili se podél Post Road. Ale Joe Burns se nějakým způsobem dostal na železniční stanici, získal ten papír a vrátil se, a my ho nemohli najít. Nemohli jsme ho najít. Zkoušeli jsme to den po dni, a on vždy prošel.

Bott

Byl nejlepším zvědem jakého jste měli?

Clark

No, řeknu vám proč. Jeho otec byl jedním ze správců silnic. V té době bylo město Greenwich rozděleno na úseky a on měl na starosti silnice v oblasti Cos Cob. A Joe Burns věděl, kde byla stoka, vodní stoka, která přiváděla vodu ze severní strany Post Road do mlýna. A pochopitelně to bylo v létě, kdy jsme tábořili, takže ta stoka byla suchá. Takže Joe sešel dolů, vlezl do toho kanálu - byl sto, možná sto padesát stop dlouhý - a plazil se po břiše skrze tu drenáž až vylezl na opačné straně, než jsme byli my…

Bott

Kde byl druhý konec?

Clark

Druhý konec byl dole u mlýna, ale ne v mlýně. Kdyby tekla voda, tak by jím tekla voda do mlýna. Ale takhle jí mohl prolézt, aby se dostal pod Boston Post Road, takže jsme ho nikdy nemohli vidět a jak šel dolů do…

Bott

Byl by tam přímo u železniční stanice?

Clark

Šel dolů na nádraží a dostal papír, který dostal agent, aby ho odnesl zpátky. Pak se vrátil a kanálem pod cestou zpět a my ho nikdy nechytili - dva roky jsme se ho snažili chytit. Takže když pan Seton začal dávat indiánská jména, byl znám jako Eel Scout. A dnes, když ho uvidím na cestě, když ho uvidím, tak mu řeknu: "Ahoj, Eel Scoute." A on říká: "Ahoj, Zlomená ruko." Moje jméno je Zlomená ruka, protože jsem si zlomil ruku při skoku o tyči.

Bott

Vy jste také skákali o tyči?

Clark

Ó ano, skákali jsme o tyči. A já zapřel tyč o nějaký oblázek, který se smeknul, a jak jsem při pádu natáhl ruku, tak jsem si ji zlomil. Takže moje indiánské jméno bylo Zlomená paže. A nemyslete si, že to bylo jméno, které byste mohl použít kdykoliv. Když jste byli v táboře, pokud někdo nepoužil vaše indiánské jméno - když mi nějaký chlapec oslovil Len, nebo něco takového - pak ten chlapík, pokud jsem proti němu vznesl žalobu - a tu jste mohli vznést proti němu v takovém případě tak že jste u večerního ohně povstali a hlasitě řekli: „Řekl mi Leonard. Nevolal na mě Zlomená paže.“- a on vám musel prolézt mezi nohama a přitom, jak prolézal dostal přes zadek. Takový byl trest za to. Takže použít jiné jméno kromě vašeho indiánského jména byla v táboře hrozná, hrozná věc.

Bott

Jaké bylo Setonovo jméno? Náčelník Černý vlk?

Clark

Černý vlk. Získal tohle jméno, protože měl husté černé vlasy. Možná jste ho viděl na obrázcích z těch raných dob. No, jeho vlasy byly silné a nepoddajné. Ale nevím, jak k tomu jméno přišel. Teď, když tak o tom přemýšlím, si myslím, že si ho pro sebe vybral sám.

Bott

Vyprávěl mi, že mu to jméno dali indiáni.

Clark

No možná jo, je to možné. Ale ať tak či tak, byl to výjimečný muž. Trénink, jaký nám dal, nás vedl celým naším životem. A trénoval i další kluky, co jezdili z New Yorku, kmen, který přicházel z New Jersey, i skupina, která byla vytvořena v Riverside - někteří z nich prošli životem s výcvikem, za který vděčí panu Setonovi a tréningu, jaký jsme měli. A takový byl začátek skautů, a jsem velmi hrdý, že mohu říci, že jsem jeden z prvních v táboře a první z nich.

Bott

Mohu se vás ohledně toho zeptat na několik otázek?

Clark

Samozřejmě. Ptejte se mě na cokoliv. V mém životě není nic o čem bych vám nemohl vyprávět.

Bott

Dobrá. Víte, fascinoval mě ten začátek. Přišel do školy a řekl: „Pojď!“ jako krysař. "Pojď! Mám tuhle úžasnou věc a budete se bavit.“ Jaké bylo menu? Měl menu, o kterém si myslel, že je pro mladé těla zdravé? Co jsi jedl? Vzpomenete si co bylo první?

Clark

Oh, vy jste narazil na téma, o které vám povím za moment nebo dva, které bylo hrozně trapné.

Všichni jsme sebou měli něco mít. Dobrá tedy, vzpomínám si, jak poprvé, když jsem šel k němu nahoru, jak jsem vám říkal, když jsem skákal přes potok a moje deka padla do potoka. Měl jsem přinést bochník domácího chleba a někdo jiný měl zas přinést něco jiného. Ale kdyby toho nebylo dost, měl pan Seton vždy pro nás nějaké jídlo stranou. A pan John Hansen, který byl dozorcem jeho panství, a který nás v noci hlídal, měl ve svém malém stanu také nějaké jídlo navíc. Takže jsme měli vždy nějaké jídlo navíc.

Ale poté, co jsme měli za sebou, tři nebo čtyři nebo pět let těchto táborů, nás jednou napadlo, že by bylo fajn - ani nevím, kdo to s tím začal, zkrátka někdo podal návrh - co kdybychom sem nahoru pozvali nějaké holky, které jsme znali ze školy. A v těch dnech mějte na paměti, že jsme byli jen malá zvířata. Chlapci si hráli s děvčaty a neměli u toho žádné postraní úmysly, nic takového; byli jsme jen malé děti. Pozvali jsme tedy holky, aby přišly, a my jsme si mysleli: „No, co teď můžeme udělat? Dáme jim večeři. Co můžeme udělat? "A někdo navrhl, abychom měli rýži, proč ne mít rýži? Tak jsme si mysleli," No, to je v pořádku. Bude tam, oh, deset nebo patnáct nebo dvacet dívek a my Dostanu jen pánev a uvaříme trochu rýže. " Ale my jsme nevěděli, že rýže když se vaří nabyde, jak to dělá, když ji vaříte, a tak jsme vytáhli rýži, naplnili hrnec doplna, ještě než jsme ji začali vařit.

Bott

Ó ne!

Clark

Začalo to nabývat a tak jsme přidali druhou pánev a pak třetí pánev a nakonec čtvrtou pánev. Měli jsme rýži všude. A to bylo vše, co jsme pro holky měli, všude byla rýže. Nikdy jsme nepřemýšleli o tom, že bychom dostali nějaké mléko nebo… A víte, některé z dívek - a jsou už naživu jen tři nebo čtyři nebo pět, z těch co přišli do prvního tábora - ještě když jsem se s nimi setkal na ulici - a ony jsou teď tak staré jako já - tak říkají: „Pojďme ven a dáme si rýži. Pojďme ven a dáme si rýži. Proč neuvaříš na večeři rýží?“ Je to stále vtipné. Měli jsme rýži všude.

Bott

Vyprávějte mi co jste jedl, když jste byl prvně venku, přes noc.

Clark

První noc, co jsme zůstali přes noc, jak už jsem řekl, přinesl každý něco sebou, každý něco jiného. Já přinesl chléb a vím…

Bott

Podařilo se vám ho zachránit? Poté, co vám vše spadlo do potoka?

Clark

Nevím. V hlavě mi utkvěla ta první věc. Pamatuji si na Alberta Finielse, Malého hroma, jeho strýcem byl pan [Alvah E.] Worden, který byl řezníkem, a vzpomínám si, že přinesl plátky šunky nebo něco takového. A vidíte, já přinesl chléb, a on přinesl plátky šunky. To bylo na sendviče. Joe Burns, jehož táta měl krávy, a nás vždycky zásoboval mléko a věcmi tohoto druhu. Jeho otec i matka byli velkorysí lidé a prostě nám dali dostatek mléka. Takže jsme měli mléko. Takže si myslím, že naše první jídlo byl sendvič a mléko.

Bott

A když přišlo léto, a byli jste tam delší dobu, jste si vařili sami? Co jste jedli?

Clark

Ne. Pan Hansen, který byl dozorcem na jeho panství, měl malé ohniště, které si postavil aby na něm mohl vařit pro nás. A pak, nepamatuju si, že by za to byl nějaký poplatek, a taky si už nepamatuji, kde jsme takové věci brali, ale myslím, že nám jídlo zajistil pan Seton.

Bott

Co jste jedli?

Clark

Byly to jen sendviče a věci tohoto druhu. Nebylo to žádné slavné jídlo. Jak si na to vzpomínám, nebylo to nic jiného než sendviče a mléko. To je to, co jsme měli, a když jste mladí a aktivní, jak jsme byli, sendviče a mléko, pokud jich bylo spousta, bylo vše, o co jste se starali. Po chvíli si myslím, že pan Seton jídlo připravil. Ale v prvním táboře jsme to udělali. Možná to nevyšlo uspokojivě, takže pan Seton to udělal a pan Hansen měl na starosti jeho podáváním. Sevírování není ten správný výraz. Pan Hansen měl na starosti přípravu, a pak někteří chlapci byli vybráni, aby sloužili tomuto jídlu, a někteří z dalších příští jídlo a věci tohoto druhu. To bylo velmi dobře organizované pod jurisdikcí pana Setona; velmi dobře organizované.

Bott

Vyprávějte mi o rouchu.

Clark

Ó, ano.

Bott

Ty si Indiáni zasloužili a byly jejich vlastnictvím.

Clark

Jak jsem ti řekl, pokud jsi dokázal uběhnout sto yardů za určitý čas, jsi zápasil a porazil soupeře a vůbec, nebo něco dokázal, tak jsi za to dostával ty pera, tak zvané „coupy”. A pokud jsi to zvládnul obzvláště dobře, tak na sobě měly ještě malý chomáč – těm se říkalo „grand coupy”. Seton dal každému také deku, na kterou se daly „coupy” našívat a když jste ho zístali, tak jste si ho na ni museli také našít. Ale nejprve jste ho museli získat, teprve pak jste si ho mohli našít a pokud jste měli „coupů” víc, tak jste šli nahoru. Mám dojem, podle toho co si pamatuji, že když jsi měl dvanáct „coupů”, tak jsi měl titul sachem. A pokud jste měl dvacet čtyři „coupů”, tak jsi získal titul sagamor. A to byla pro tebe ta motivace, abys získal „coup” a mohl si ho našít na deku. A pak v noci, vzít tu deku se všemi těmi „coupy” kolem na sebe.

Bott

Těmi coupy byly pera?

Clark

Těmi coupy byly pera, která jste…

Bott

A ta pera si našívali na ty deky? Na co by jim pak byly čelenky, když si je našívali na ty deky?

Clark

Čelenky byly… Málo, opravdu velmi málo z nich dosáhlo na to aby získali roucho; velmi, velmi málo. Zbytek z nás…

Bott

Ó, takže vy jste měl nejdřív čelenku?

Clark

Měl jsem nejdřív čelenku.

Bott

A zaplnil jste ji péry?

Clark

Zaplnil jsem ji péry. Když jste měli dost per, abyste se mohl stát sagamorem nebo sachemem, tak se mohly pera našít na deku.

Bott

Pak už jste čelenku nenosil?

Clark

Ano, nosil kste čelenku. Stále jste záskával další pera. Pak, jste nosil přes sebe svou deku se všemi těmi pery a na hlavě jste měl svoji čelenku. Takže, ó, byl jste skvělý atlet, který to mohl takhle udělat.

Bott

On dodal ty deky?

Clark

Myslím že jo.

Bott

To byly armádní deky?

Clark

Myslím že jo.

Bott

Byly to takové ty zelené?

Clark

Ne, Pokud si vzpomínám, byly modré.

Bott

Modré.

Clark

Moje byla modrá.

Bott

Měli jste deky různých barev?

Clark

Ano, pokud si vzpomínám. Myslím, že to byly armádní dekym kterých nakoupil možná tucet, možná víc. Opravdu nevím odkud byly, ale jsem si jist, že nám je dal pan Seton.

Bott

Byly vlněné?

Clark

Ano, vlněné. Ó ty byly skvělé na spaní. Když jsme je používali na spaní, byli jsme na ně velmi opatrní, to víte, a vůbec na všechny ty věci. To byla velká pocta, opravdu velká pocta.

Bott

Stal jste se někdy sačemem?

Clark

Ne, nikdy. Nikdy. Nevydržel jsm u toho tak dlouho jako jiní. Získal jsem práci u pana Wordena, a sobota byla dnem, kdy jsem měl rozvážent potraviny a jiné věci, takže jsem tam nemohl jít v sobotu s ostatními kluky. A tak jsem ve skutečnosti odpadnul mnohem dřív než jiní, ale stále mě to bavilo a stále jsem cítil že k nim patřím. Ach ano, byla to velká věc v našem životě.

Ve skutečnosti, jednou když se měli sportsmani jakousi přehlídku v New Yorkské Madison Square Garden, přesvědčil je pan Seton, jo přesvědčil to je to správné slovo, aby tam někteří chlapci dojeli. V Madison Square Garden tenkrát udělali uprostřed malé jezírko. aby navodili atmosféru divočiny. A my tam měli přijít abychom na tom jezírku udělali závody v kánoích. Ale když jsme tam přišli, tak jsme zjistili, že zařízení, které ho mělo napustit nestačilo na to, aby jí napustilo dost na to, abychom na něm mohli nějaký závod udělat. Ale pan Seton vzal asi tudet chlapců dolů na Madison Square Garden. Říkám vám to jen proto, abych vám ukázal, jak významné to bylo, když ti významní občané New Yorku jako pan Abercrombie, o kterém vám teď vyprávím, ale i další muži podobného postavení vyšli ven a viděli co dělá pan Seton pro chlapce. A udělalo to na ně takový dojem, že chteli abychom sešli dolů a ukázali jim ty věci přímo v Madison Square Garden. Tak významný byl život s panem Setonen - a tak se to šířilo.

Jenže oni neměli dole v Madison Square Garden žádné vybavení, tak jsme toho moc nepředvedli. CHodili jsme kolem s našimi indiánskými rouchy a čelenkami na hlavách. Hovořili jsme o tom s lidmi a vysvětlovali jak získáváme coupy, jak jsme získali svá roucha, a tak. Ale nemohli jsme předvést nic z toho co chtěl pan Seton při našem vystoupení ukázat.

Takže v roce 1910 když se to vezme kolem a kolem, už byli Setonovi Indiáni zcela nezajímavou skupinou a jejich tábory převzali Skauti.

Bott

Hlasoval jste o tom? Nebo jste to prostě řekl…

Clark

Ne, ne, ne, hlasovali jsme. Navedl nás k tomu samozřejmě Seton. Kdyby nás naváděl, ať skočíme ze skály, tak bychom to udělali taky, ale navedl nás. Hovořil o tom. Hovořil i o tom, že tam byl sir Baden-Powell. Hovořil o siru Baden-Powellovi a jeho minulosti. O tom, jak to Baden-Powell převzal do Anglie a pak se vrátil. Vyprávěl nám celý ten příběh a to je část, kterou vám chci zdůraznit: že to, co jsme my jako děti dělali pod jeho vedením v Cos Cob, počínaje rokem 1902, bylo ve skutečnosti základem pro skautské hnutí, které je nyní po celém světě.

Bott

Správně, mám to. Než nám dojde páska, mám ještě dvě věci, o kterých jsem si myslel, že by mohly být zajímavé. Ta první, rád bych, jsetli byste mi mohl říct, jak na vás, jako mladého chlapce, pan Seton zapůsobil. Vyprávěl jste mi, že ho chlapci milovali a následovali. Popište mi trochu víc jeho osobnost a jak působil na vás.

Clark

Ó nejenom chlapci, ale i naši rodiče, jím byli nadšeni. Protože nás učil věci důležité pro život. Učil nás poctivosti. Jediná věc, pro jste mohl být vyhozen, by byla, kdybyste nebyl čestný. Učil nás fungovat v týmu, hrát spolu. Připravoval nás na dospělost, která měla přijít, a také nás učil hodnotě života v přírodě. Učil nás, abychom byli v životě aktivní. Všechno, co vás jen napadne, že by mohlo být dobré.

Nikdy jsem ho neviděl jít do kostela - nemyslím tím, jestli byl věřícím - jít do kostela na Diamond Hill. Tam byl kostel Metodistické církve, pokud by měl potřebu tam jít, ale myslím, že na chození do kostela nebyl.

A paní Setonová taky. Nemůžete dát panu Setonovi celou slávu. Paní Setonová byla úžasná, úžasná žena. Přišla k táborovému ohni. Kdyby se chlapec jen trochu zranil, byla to paní Setonová, která by mu ovázala prst, nebo věci tohoto druhu. Byla to ohromná žena a ohromná pomoc. Mluvím o první paní Setonové. Pan Seton se později ještě jednou oženil. Já myslím první paní Setonovou. A Anya Setonová…

Bott

Chtěl jsem se zeptat, skončili jste s hrou na skauty či indiány, když se tu objevila Anya?

Clark

Ne. Narodila se tady…

Bott

Na Wyndygoulu?

Clark

Ano. Její matka rodila v porodnici. Ale tady Setonovi žili, ješště než se narodila Ann, mluvím o tom. Přišla sem později. Vzpomínám si velmi zřetelně, jak paní Setonová přivezla dítě a řekla: „Toto je naše nové dítě, a je to nové papoose,“ nebo tak nějak. Ach, ano Ann Setonová vyrostla v téhle atmosféře. Knihy, které nyní píše, jsou předměty, o nichž věděla, a věděla o nich, když byla malá. Oh, ano, paní Setonová byla úžasná, úžasná osoba, stejně jako pan Seton, a Anya vyrostla v té atmosféře. Vzpomínám si velmi jasně na paní Setonovou, jak přichází s dítětem v náručí, a to byla Anya Setonová. Ano.

Bott

Chlapci ho zbožňovali? Chtěli být jako on?

Clark

Ó, ano. Skoro bych řekl, že pro nás byl druhým otcem. Jeho základní přesvědčení o správných věcech, které máme dělat, v mém případě své ovoce přineslo, a v případě mnoha dalších vím, že je to život. Je tu kolega z Greenwiche, Doug Miller, který je vynikající sportovec, a Doug Miller se stal vůdcem skautů. Vzdal se svého života, aby něco takového udělal, a ostatní, na jejichž jménech si nemohu vzpomenout, se o to začali zajímat. Možná jsi slyšel o Baxteru Lieblerovi. Baxter Liebler byl bohatý chlapec z Riverside. Přišel k nám do tábora a začal se o táboření zajímat. Pak se oženil a měl několik dětí. Stal se duchovním v Riverside. A pak se začal natolik zajímat o základy, že mu Seton řekl, ať odejde od své ženy, opustí své děti a vzdá své farnosti. A stále ještě žije... Opravdu, jsou to asi tři nebo čtyři měsíce co jsem od něj dostal psaní. Opustil život který měl, aby odešel a pokusil se udělat křesťany z indiánů ve Wyomingu. Pro to se vzdal Baxter Liebler – tedy otec Liebler, života jaký vedl. Měl jsem o něm hovořit jako o otci Lieblerovi, ale pro mě to byl vždy Baxter Liebler. Už jsem zapomněl, jaké bylo jeho indiánské jméno. Ale byl jedním z nás, kluk který celý svůj život věnoval tomu, co nás učil Seton.

Bott

Byl tím hodně ovlivněný?

Clark

A všichni jsme tím byli ovlivněni. Byli jsme tím ovlivněni všichni.

Bott

Ano.

Clark

Ó jé. Roky jsem se potkával s Georgem Whitem. Svého času jsem se trochu pletl do politiky nebo něčeho takového ​​a on mi pak řekl: „Seton by nechtěl, abys tohle dělal.“ A takhle na mne zahrozil prstem. (smích)

Bott

Chodili za ním chlapci když se rozhodovali o svém životě?

Clark

Ó ano, ano, ano. Jeho rady, jeho přátelství, dokud se neodstěhoval z Greenwiche pryč, to vše sehrálo svou roli v životě každého z nás, co jsme s ním v mládí spolupracovali. A když to říkám, tak přitom nemyslím jen na kluky z Cos Cob, ale také Douga Millera z Greenwiche, Baxtera Lieblera z Riverside. I na kamaráda z New Jersey, jehož jméno mi teď vypadlo z paměti, který se pak stal členem Boy Scouts a později pak i jedním z vedoucích Boy Scouts. Ale ten základ dostali ve Wyndygoulu, pod vedením pana Setona v Cos Cob. Ó to bylo skvělé!